Návrhář Jan Smejkal vnímá oblečení jako druh brnění. Jeho láska k módě jej provází od dětství. Po absolvování brněnské střední školy textilní se přestěhoval do Prahy, kde působí již čtvrtým rokem v ateliéru Liběny Rochové na UMPRUM. Svoji tvorbu vždy popisuje jako minimalistický maximalismus.

„Mění se to. Od poctivé krejčoviny až po extravagantní kousky. Vždycky to ale bude oversized,“ říká Jan. Kromě módy se věnuje tanci a nově také vystupuje v Drag shows pod pseudonymem Janny Jill.

Co pro vás znamená móda?

Relax spojený s velkou kupou stresu.

Kde berete inspiraci?

To se hodně mění. Záleží, v jakém jsem rozpoložení a v jaké sféře života se nacházím. Může to být tanec nebo i výlet do zahraničí. Moje tvorba není ucelená. Jsou období, kdy dělám všechno obrovské, a jindy zase hrozně upnuté. Momentálně mám období flitrů a třásní.

Co je vaše nejoblíbenější věc, kterou vlastníte?

Moje 5XL modrá džínová bunda od Dickies z brněnského sekáče za dvě stě korun.

Co nesmí v žádném šatníku chybět?

Spodní prádlo.

Jak podle vás vypadá dobrý outfit?

Když se v něm člověk cítí dobře. Je to vidět hned na první pohled.

Co byste si na sebe nikdy nevzal?

To je těžké. Vždycky jsem říkal, že růžovou barvu, ale teď s ní mám obsesi. Nemám rád fialovou, takže asi cokoliv té barvy.

 

 

Jak na vás působí československá módní scéna?

Je to malý rybníček. Jsou mezi námi privilegovaní, kteří mají známé na správných místech a lépe se dostanou, kam potřebují. Já osobně uznávám designéry, za jejichž úspěchem je tvrdá práce. Naše komunita se rozrůstá. Začínají se stírat hranice, kde je designérská móda nedostupným zbožím. A o tom to je, neděláme věci pro sebe, ale pro lidi.

Je těžké se i na tak malé scéně prosadit?

Ano, nezáleží, jaký typ užitého umění děláte, ale lidí, kteří nakupují design, je stále málo. Přijde mi, že jednou vynecháte sezonu a už se o vás neví. Z mojí pozice studenta je náročné si všechno obstarat. Je to tvrdá práce.

Vaši oblíbení designéři?

Ze zahraničí například Colin Horgen. U nás uznávám hromadu lidí...

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Ráno vstanu, udělám si kafe, dám si cigaretu, sbalím sebe i psa a jedeme do studia. Pak volám mámě a povídáme si aspoň půl hodiny. Následně zjistím, že už je hrozně moc hodin a začínám pracovat. Většinou končím kolem sedmé večerní, záleží, co zrovna dělám, někdy se to protáhne do noci.

Myslíte si, že kvůli klimatické krizi dochází k opravdovým změnám v módním průmyslu?

Za ta léta se na planetě nahromadilo tolik odpadu, že nebude lehké se ho zbavit. Čas nás přitom tlačí. Nikdy nejde dělat celý proces stoprocentně eco-friendly, ale snažíme se, všichni.

Máte nějaké cíle do budoucna?

Kromě toho, že chci být šťastný a spokojený, se chci těšit do práce. Nechci být permanentně ve stresu.

 

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist