Módní návrhář Zoltán Tóth působí v Praze již od roku 2015. Jeho tvorbu ovlivňuje dětství strávené na Slovensku i dnešní umělci. Oblečení provází lehkost, elegance a kvalitní krejčovina. Mezi jeho kousky najdete vzdušné šaty, halenky i kabáty. V poslední kolekci ukázal svoji flexibilitu v podobě pletenin. Původně se věnoval architektuře, z níž pak přešel k oděvnímu designu. Před rokem dokončil magisterské studium v ateliéru Liběny Rochové. Při práci nikdy neopouští architektonické ani módní vzdělání.

Co pro vás znamená móda?

Médium vyjádření se. Našel jsem se v ní.

Kde berete inspiraci?

Asi v lidech. Hodně mě inspirují českoslovenští umělci. Dělal jsem například kolekci inspirovanou fotografy Michalem Pudelkou, Márií Švarbovou a Evelin Benčičovou. Fascinuje mě, že všichni tři dělají podobné věci inspirované postsocialistickou vizualitou, ale každý ji zpracovává odlišně. Čerpat z něčeho, v čem jsme vyrůstali, je přirozené. Poslední kolekce nese více odkazů na mé dětství. Inspiroval mě například i Jaroslav Ježek, jehož porcelánové sošky jsme měli u babičky doma.

Co je vaše nejoblíbenější věc, kterou vlastníte?

Oblékám se pořád stejně. Vytvořil jsem si takovou uniformu, kterou moc neměním. Ta se skládá z černých mikin, kalhot a bílých tenisek. Nemám jeden nejoblíbenější kousek.

Co nesmí chybět v žádném šatníku?

Těžko se to dá shrnout, protože každý nosí, co ho baví.

Jak podle vás vypadá dobrý outfit?

Když člověk zvládne vyvážit proporce svého těla s oblečením.

Co byste si na sebe nikdy nevzal?

Asi nemám nic konkrétního, co by mi vadilo. I šaty bych si vzal, kdyby se naskytla správná příležitost.

 

Jak na vás působí československá módní scéna?

Spěje k lepšímu. Hodně tomu pomohli i influenceři, kteří občas nosí lokální designérské kousky nebo navštěvují fashion akce, čímž přitahují pozornost mladých lidí, kteří tvoří naši budoucí zákaznickou základnu. Je škoda, že si začínající návrháři neumějí budovat svůj byznys už od školních let. Na školách by se mělo důkladněji vyučovat, jak si zařídit firmu a pracovat s financemi. Hodně lidí chce být módním návrhářem, ale málokdo ví, že to zahrnuje odříkání a tvrdou práci.

Jaký je váš největší úspěch?

To, že to stále dělám. Každý úspěch i neúspěch mě posouvá tam, kam mířím.

Vaši oblíbení designéři?

Od nepaměti miluji Vivienne Westwoodová. Líbí se mi její příběh, to, jak navrhuje, i její jednoznačný rukopis, který je lehce rozpoznatelný. Obdivuji ji.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Je to hodně různorodé. Buď mám spoustu schůzek a hledám materiály, nebo jsem zavřený v ateliéru, kde pracuji na střizích, odepisuji na e-maily.

Myslíte si, že kvůli klimatické krizi dochází k opravdovým změnám v módním průmyslu?

Mezi mladými lidmi ano. Je ale nutné podotknout, že žiju v sociální bublině a nemůžu mluvit úplně za všechny sféry. Myslím si, že všeobecně lidé začali přemýšlet, odkud jejich oblečení pochází a kdo se podílí na jeho výrobě.

Máte nějaké cíle do budoucna?

Chtěl bych expandovat do světa. Před pandemií jsem prodával v New Yorku, ale musel jsem to omezit.

 

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist