Tereza Rosalie Kladošová je módní designérka a výtvarnice. Sama svoji tvorbu popisuje jako radostnou, ženskou, sofistikovanou a výtvarnou. Její pestrobarevné oblečení zaujme na první pohled. Zajímá se o řemesla, textilní techniky a podporuje udržitelnost. Typický je pro ni potisk, který sama vyrábí. Baví ji ruční práce, a proto se věnuje i pleteninám. Tereza se ráda pohybuje na hranici mezi výtvarným uměním a oblečením. V roce 2019 získala cenu Czech Grand Design v kategorii Grand Designér roku a Módní designér roku.

Co pro vás znamená móda?

Druh sebevyjádření se. Bez módy nemůžu žít. Už od malička jsem ji vnímala jako důležitou součást svého života. Je pro mě každodenní tvorbou. Díky oblečení mohou lidé být každý den někým jiným, to mi přijde vzrušující.

Kde berete inspiraci?

Nejvíce v umění. Ale i v módě samotné, v její historii.

Co je vaše nejoblíbenější věc, kterou vlastníte?

Dvě věci od Mii Jadrné. Kabát, ve kterém vypadám, jako kdybych vyšla z kouzelnické školy, a bundu, která je ušitá ze zbytků látek, mezi kterými jsou i moje ústřižky. To je vlastně nejoblíbenější kousek, asi proto, že je v něm i kus mě.

Co nesmí chybět v každém šatníku?

Z mojí tvorby jsou to jednoduché barevné topy se stojáčkem. Stačí je spárovat s dobrými džíny a máte full look. Kromě toho miluju zábavné boty.

Jak podle vás vypadá dobrý outfit?

Podle mě nezáleží na tom, co má člověk na sobě, ale jak se v tom cítí.

Co byste si na sebe nikdy nevzala?

Když nad tím teď přemýšlím, tak asi cokoliv z hadí kůže.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Začíná procházkou s mým psem Gandalfem. Pak přijdu do studia, kde si uvařím kávu a dám dohromady plán, co budeme dělat. Každý den je jiný.

Jaký je váš největší úspěch?

Že se stále věnuji módě, protože v českých podmínkách je to někdy opravdu hodně náročné a demotivující.

Jak na vás působí československá módní scéna?

Chybí mi v ní odvaha a autenticita. Mám pocit, že je to většinou vybledlejší kopie toho, co se děje na západě. Ale existují výjimky, jejichž práce mě hodně baví.

A to je kdo?

LAFORMELA nebo Karolína Juříková.

Je těžké prosadit se?

Ano, v českém prostředí je náročné vyrábět kvalitní produkty v menších objemech, protože zde moc nefunguje textilní průmysl. Kdybych dělala jednoduché, jednobarevné kousky, bylo by to pro mě snazší. Vlastně si to sama trochu komplikuji. Moji zákazníci jsou spíše umělci.  Průprava, kterou si na škole procházíme, se zaměřuje více na uměleckou stránku profese než na byznys. Já se učím za pochodu. Výtvarná cesta módního designu zatím nemá v Česku dostatečně velké publikum. Lidé to neumí ocenit.

Myslíte si, že kvůli klimatické krizi dochází k opravdovým změnám v módním průmyslu?

Udržitelná móda, tak jak ji známe, je podle mého názoru stále ještě v kategorii produktu. Jsou to základní minimalistické kousky do šatníku, které mě ve většině případů neoslovují. Udržitelnost v módě – fashion stále chybí, ale to, co jediné může něco změnit, je tlak od zákazníka na značky. Iniciativa musí jít i zespoda. 

Máte nějaké cíle do budoucna?

Chtěla bych, aby značka fungovala i bez mé přítomnosti.

TRK lookbook