Nechávám za sebe mluvit moji tvorbu, soutěživý nejsem, říká návrhář Martin Kohout

Na týdny módy nechodí a ani se jich už neúčastní. Do módy se však Martin Kohout zamiloval právě tam. „Dříve mě fashion week hrozně bavil. To ještě býval na právnické fakultě. Přehlídka Petry Ptáčkové mě uchvátila natolik, že jsem se rozhodl sám navrhovat,“ vzpomíná. Pražského fashion weeku se účastnil a v roce 2018 dokonce vyhrál soutěž Van Graaf Junior Talent. Důvodem, proč raději pořádá vlastní přehlídky, je svoboda. „I když je to dražší, máte na starosti celkovou produkci, a to se mi líbí,“ vysvětluje návrhář. Kromě lokace si totiž může vybrat i vlastní modelky.

Původně studoval fotografii. Na UMPRUM se hlásil třikrát, ale nevzali ho. Dnes už ví, že to bylo dobře. „Mám pocit, že bych to toxické prostředí neustálé soutěživosti nezvládl,“ podotkne. Vzhledem k upřímnosti a své tiché až introvertní povaze, to nejspíš dává smysl. Je spíš umělec, ne veřejně známá osobnost a je mu v tom tak dobře. Jako samouk cítí nedostatky v technice, co se týče kontaktů, vybudoval si je i bez pomoci školního prostředí.

Nejtěžší je pro něj prý komunikace, práce na vlastním PR a marketingu. Tuhle roli ale částečně přebírá jeho tvorba, která mluví sama za sebe.

Kohout vychází z výtvarného umění. „Ve volném čase se věnuji olejomalbě. Je to pro mě forma relaxu,“ usmívá se. Maluje portréty, které mu pak visí doma na zdech. Případnou výstavu ale neplánuje. Jediné, kdo mohou spatřit jeho tvorbu, jsou zákaznice, které k němu chodí na zkoušky. Občas tak prý uvažuje, jestli se neměl profesionálně věnovat právě umění, ale i oděv je určitým druhem sebevyjádření.

V módě se soustředí na ženy. V jeho repertoáru najdete především sukně a šaty maxi rozměrů. „Inspiruji se historií, ale nechci, aby mé návrhy působily, jako kostým,“ objasňuje. Pokud byste při bližším pohledu hledali zipy, nenajdete je. Utahují se většinou na mašli. Prodejní kolekce šije v jedné velikosti.

Dvakrát ročně vydává takzvaně capsule kolekci, která obsahuje více nositelné kousky. Skládá se z šatů až po zem s nabíranými rukávy a sukní podobného typu. Jednou za pár let uspořádá přehlídku, jejímž hlavním cílem není kolekci prodat. „Jde mi spíš o sebevyjádření,“ tvrdí autor. Některé šaty z přehlídek tak váží i patnáct kilogramů. Pokud by je chtěl někdo vynést, není to teoreticky problém, v praxi už to ale bude obtížnější. Aktuální kapsulová kolekce navazuje na přehlídku, modely ale ani zdaleka nejsou nenositelné.

Nejnovější show vycházející z novozélandského filmu Piano se stala první umělečtější prezentací jeho tvorby, kde získal poptávku ke koupi některých modelů. „Nečekal jsem to, protože tyto kolekce jsou umělecké, neurčené k prodeji,“ konstatuje. Pomocí dvaceti tří modelů přenesl diváky do divoké přírody Nového Zélandu, v níž hlavní hrdinka prožívá vnitřní boj.

V každém looku zpracovává různé techniky i materiály. I zde pracuje se silikonem, což je pro jeho tvorbu typické, nové je například užití hedvábí. A zaujmou vás i živé květy. „Je to vlastně docela jednoduché. Usušené květiny zapustíme silikonem, který během chvilky uschne,“ vysvětluje. Tuto techniku využil už v dřív v kolekci Frida, kde se inspiroval ikonickou malířkou Fridou Kahlo.

Nejvíce práce měl s vyšíváním dvou flitrových modelů. Na kolekci pracuje sám a všechny modely šije ručně. „Proto mám větší show jen jednou za pár let. Trvalo mi rok a půl, než jsem všechno ušil!“ Na zakázkovou tvorbu, včetně capsule kolekcí, má ovšem najaté švadleny. „Šití není moje nejoblíbenější část procesu,“ přiznává. Modelky na show vybírá podle konceptu, jež ztvárňuje. Letos se mezi nimi objevila i jedna starší žena. „Vycházím z něčeho, v tomto případě z filmu, tudíž i člověk, který bude mít šaty na sobě, musí odpovídat mé myšlence.“

Už kvůli tomu, že je silně umělecky zaměřený, mě zajímalo, jestli ho láká kostýmní tvorba. „Určitě ano, jednou bych chtěl šít pro film. Divadlo mě tolik neoslovuje, ale film miluju,“ prozrazuje.

Příští přehlídku plánuje za tři roky. Už nyní má v hlavě jasno, o čem bude, jen potřebuje čas, aby ji mohl vytvořit.

Raději než sebe, prezentuje svoji tvorbu. „Mám pocit, že někteří návrháři se po čase stanou takovou karikaturou a jsou známější než jejich kolekce,“ upozorňuje. Podle Martina je český módní trh přehnaně soutěživý, což není nic pro něj. Jde mu čistě o tvorbu, umění a svobodné vyjádření sebe sama. Jeho úspěch tak stojí přesně na tom, že není jako ostatní, že první řady jeho přehlídek neplní internetové celebrity. A především proto, že je svůj.

Fotogalerie uvnitř

Z talentovaného krejčího návrhář, který ovládl ceny Czech Grand Design. Kráľ hledá inspiraci v haute couture

14. 3. 2024 ▪ 6 min. čtení