Místo spalovny do záhonku. Start-up našel využití pro nepotřebnou ovčí vlnu. „Odpad“ přetváří na hnojivo

Kantýna, oznamuje příchozím vybledlý nápis vyvedený v retro fontu typickém pro 70. léta umístěný nad vchodem do jednopatrové budovy uprostřed výrobního areálu v Nové Pace. Obědy zde však zaměstnancům místních Závodů přístrojů a automatizace (ZPA) nevydávají už mnoho let. Současní nájemci „kantýny“ v Podkrkonoší přesto návštěvu pohostí tradičním turkem z čerstvě namleté kávy z lokální pražírny a koláči od místního pekaře.

Pozornými hostiteli jsou manželé Filip a Jaroslava Vanclovi a jejich kamarád Radek Banýr. Do kompletního počtu schází ještě arborista Pavel Klevcov, který – jak se dozvídáme – je nejspíš „někde na stromě“. Společně tvoří tato čtveřice zakladatele společnosti Greenwool.cz, jednoho z desítky letošních Inovátorů roku.

Čím se Greenwool.cz zabývá, částečně prozradí už nápadné aroma, které příchozího po vstupu do budovy udeří do nosu a které je obvyklé spíš na statcích než v průmyslové výrobě. Jeho původcem jsou desítky obřích pytlů naplněných nezpracovanou ovčí vlnou naskladněných v rohu, další vlna je rozprostřená i na roštech uprostřed bývalé jídelny.

Haló, tady Marie. Aplikace si dokáže povídat se seniory místo jejich zaneprázdněných potomků

11. 4. 2025 ▪ 8 min. čtení

Greenwool.cz vlnu českých ovcí, která by jinak skončila ve spalovně nebo na skládce, přetváří na ekologické hnojivo vhodné pro využití v sadech, školkách i klasických zahradách. Granule do sebe vážou vodu, kterou postupně uvolňují. Na rozdíl od běžných produktů s podobným účinkem v půdě nezůstanou mikroplasty z granulí, které řízené uvolňování živin umožňují. „Meziproduktem je drcená vlna. Ta se dá také použít a je repelentní proti slimákům,“ popisuje Filip Vancl jednu z dalších předností, na kterou by nejeden zahrádkář mohl slyšet.

Problém českých chovatelů: co s nepotřebnou vlnou

Prapůvodní myšlenka se přitom zrodila už před mnoha lety ve zhruba 15 kilometrů vzdáleném Slemenu, místní části obce Dolní Kalná, kde stojí rodinná chalupa „sudetských Čechů“ Vanclových a kde Jaroslava Vanclová několik let starostovala. Když Filip Vancl v prosluněném březnovém odpoledni naplní kýbl krmením a vstoupí do ohrady za domem, jako na povel se k němu seběhne zhruba dvacetihlavé stádo rohatých ovcí vřesových.

Vyučený polygraf a ilustrátor je zde s manželkou chová od roku 2008. V rámci Českého svazu chovatelů koz a ovcí vede plemennou knihu stříbřitých rohatců. Do Slemena za nimi jezdí i zmíněný arborista Pavel Klevcov, jinak také zahradník, soudní znalec, pedagog a střihač ovcí. Spolu s ním řešili problém, který mají i všichni ostatní tuzemští chovatelé. A sice co s ovčí vlnou?

Jak vysvětluje Jaroslava Vanclová, v tuzemsku se chovají ovce kvůli masu, mléku či k údržbě krajiny, nikoliv však vlně. Rouna plemen českých sudokopytníků proto nejsou vhodná pro využití v textilním průmyslu. Zhruba 200 tisíc českých ovcí se však jednou až dvakrát do roka ostříhat musí. Vzniká tak zhruba 600 tun biologického odpadu ročně, který je třeba podle zákona bezpečně a za úplatu zlikvidovat.

Vanclovi experimentovali se zbytnou surovinou nejprve na vlastním záhonku a v kompostu. Bylo však zřejmé, že využívat vlnu k péči o záhonky v surovém stavu není zrovna praktické. Díky kontaktům na zahraniční chovatele se Filip dozvěděl, že v cizině se vlna drtí a granuluje. Začali se proto poohlížet po výrobci, který by jim podobnou technologii postavil v Česku.

„Po čase jsme našli výrobce ve Znojmě. S ním jsme dovymysleli linku, takže je to vlastně prototyp. Linka má dva základní prvky, granulátor a drtič. Drtič je upravený stroj na drcení plastů a také granulátor je z dostupného stroje. Všechno okolo jsme ale museli vyladit. Všimli jsme si třeba, že je potřeba dochlazovat, přidali jsme tedy chladiče,“ popisuje zrod stroje na ovčí hnojivo Vancl.

Ovčáci ušetří

Podle Radka Banýra přišla linka na tři miliony korun. „Dvě třetiny jsme investovali my jako zakladatelé, s třetinou nám pomohli – jak se v první fázi start‑upů říká – friends, family and fools,“ vysvětluje Banýr. Jako všichni zakladatelé má i absolvent Vysoké školy ekonomické zajímavý profesní background. S Vanclovými se seznámil před dvaceti lety v Hostinném na vernisáži snímků fotografa Bohdana Holomíčka, kterou tehdy organizoval. Vedle Greenwool.cz stojí Banýr také za nakladatelstvím Vlny, ve kterém vyšla třeba první část trilogie o artušovské legendě s názvem Merlin od francouzského autora Michela Ria. Ilustrátorem knihy je Filip Vancl.

Pro novou výrobní linku bylo třeba už jen najít prostory, což se podařilo právě v kantýně v Nové Pace, a loni v lednu se výroba rozjela. Stroj zvládne zpracovat 100 tun ovčí vlny ročně, tedy zhruba šestinu tuzemské „odpadní“ produkce. Pro představu, toto množství zajistí výživu na šest měsíců pro 180 tisíc stromků.

Ovčáky přijde ostříhání jedné ovce na 80 korun, zhruba dalších 20 stojí poplatky za likvidaci vlny. K tomu je potřeba připočítat náklady na dopravu za cestu do spalovny či na skládku a podle Vancla nelze podceňovat ani cenu času vynaloženého na složitou odpadovou administrativu. Výkupní cena, kterou platí Greenwool.cz, sice nepokryje celkové náklady na ostříhání, vlnu si však firma vyzvedává a pro chovatele tak odpadají veškeré starosti a náklady na zákonnou likvidaci.

Logistika spojená s výkupem vlny je i důvodem, proč zakladatelé dali přednost pronájmu relativně malých prostor ve výrobním areálu před nákladnou investicí do vlastní haly. Dlouhodobějším záměrem je totiž vybudování decentralizované sítě linek, tak aby byly blízko chovatelům a Greenwool.cz byla časem schopna vykoupit veškerou tuzemskou vlnu.

„Vlnu tedy vykoupíme, dovezeme sem, dosušíme na 14 procent celkové vlhkosti. Potom jde do drtiče, kde se z ní udělá meziprodukt drcené vlny. Ten směřuje do granulátoru, kde se tlakem dosuší. Stlačí se šestkrát proti původnímu objemu. Vyhladí se. Pak to balíme a exportujeme. Snažili jsme se vymyslet technologii co nejjednodušší, aby byla co nejméně energeticky náročná,“ popisuje výrobní proces Vancl.

Vlna do zahrádek i lesů

Greenwool.cz cílí na dva typy zákazníků. Jednak to jsou klasičtí zahrádkáři, kteří chtějí své záhony ošetřit ekologickým produktem. Granule či drcenou vlnu mohou koupit na e‑shopech i v některých kamenných prodejnách, mladá firma však nedisponuje dostatečně robustní distribuční sítí, jejíž vybudování stojí čas a peníze.

Podle Banýrových propočtů by pro uplatnění současné produkce potřebovala za stálé zákazníky zhruba 30 tisíc tuzemských domácností. „Ty z Nové Paky oslovíme těžko. Proto je pro nás důležité, abychom se dostali k velkým firmám, které pracují ve městech, dělají výsadby, zakládají sady, věnují se revitalizacím po těžbách nebo liniových stavbách,“ vysvětluje Banýr.

Produkt společnosti používají například v Hradci Králové, kde poblíž třídy Edvarda Beneše vzniká nový sad o 70 ovocných stromech. „Díky rozkladu vlny v půdě dochází k zajišťování zdroje živin, zachycení vody v půdě a jejímu provzdušnění,“ komentoval přínosy hradecký náměstek pro oblast životního prostředí Adam Záruba.

Uplatnění má hnojivo také v lese. „Velká potíž je v lesních školkách, kde školkaři pěstují jednu a tu samou plodinu. Půda se vyčerpává a živiny je obtížné do ní dostat zpět. Hnůj smrčky nechtějí,“ dodává Filip Vancl. Dalšími zákazníky jsou výrobci substrátů, jejichž někteří klienti vyžadují substrát bez rašeliny.

Rašelina je totiž v podstatě neobnovitelný zdroj, který zachycuje velké množství uhlíku. Ten se těžbou uvolňuje. Zároveň se v Evropě už příliš netěží a většinou se dováží z Běloruska či Ukrajiny. Některé země přistupují i k restrikcím, například z německých zahrádek by rašelina měla zmizet už v příštím roce. V Greenwool.cz věří, že alternativou by mohla být právě ovčí vlna.

Ať už jde o technické služby, školky či producenty substrátů, pro oslovení zákazníků z řad velkoodběratelů je klíčové, aby účinnost hnojiva byla podložená akademickým výzkumem. Greenwool.cz proto úzce spolupracuje s několika výzkumnými institucemi, především se Zahradnickou fakultou Mendelovy univerzity v Lednici, kde s vlněným hnojivem probíhá dlouhodobý výzkumný projekt.

Univerzita se podílela také na vzniku zmíněného sadu v Hradci Králové a s vysokou školou se pojí i anekdotická příhoda z prvopočátku firmy. Když ještě v Greenwooll.cz netušili, jak vlnu správně nadrtit, nastříhali první testovací dávku ručně nůžkami studenti z „Mendelovky“.