Inovátoři z Brna učí vesmírné družice přemýšlet. Chtějí zakázky od NASA a podílet se na osidlování Marsu

Lidé se možná jednou vypraví vesmírnou lodí ze Země na Mars, který budou kolonizovat podobně jako kdysi planetu Zemi. Namísto k moři budou létat na oběžnou dráhu nebo na Měsíc. Zní to trochu jako sci‑fi. Přesně takový pocit má často Marek Marušin, když mluví o své práci. Start‑up Zaitra, který založil společně s kamarády Radkem Pitoňákem a Martinem Javorkou, se snaží vyvinout technologii, která naučí družice a sondy autonomně přemýšlet. Uplatnění technologie spatřuje Marušin například právě při objevitelských cestách na Mars nebo v kosmickém turismu. „Kdyby mi někdo před deseti lety řekl, že tohle budu dělat, tak bych mu nevěřil,“ říká mladý podnikatel v dosavadním sídle start‑upu v Brně v Plynárenské ulici, která připomíná industriálním vzhledem období, kdy se druhému největšímu městu v České republice přezdívalo Moravský Manchester.

Start‑up Zaitra nese odkaz k průmyslové revoluci, ale nikoliv té z 19. století, která umožnila rozkvět nedalekých textilních továren. Technologie start‑upu je založená na umělé inteligenci. Právě AI a roboti mají výrazně proměnit lidské životy a přivést civilizaci ke čtvrté průmyslové revoluci. Je proto trochu symbolické, že svou dosavadní adresu v Plynárenské ulici start‑up opouští a vydává se do modernějšího prostředí v blízkosti brněnského Výstaviště.

Čím žijí čeští inovátoři, kdo jsou jejich vzory a proč už tolik neobdivují Elona Muska

11. 4. 2025 ▪ 5 min. čtení

Kancelářské prostory Marušin společně s kolegy pomalu vyklízí. Na zdech už tady nenajdete žádná loga, z místností mizí postupně nábytek. Důvody jsou ale pragmatičtější. Své dosavadní sídlo start‑up přerostl. V současnosti má Zaitra na výplatní pásce 20 lidí a plánuje přibrat další. „Létám do Asie a do Ameriky, vidím, jak společnosti z tohoto oboru fungují, jak vypadá prostředí, ve kterém sídlí. Potřebujeme být reprezentativnější, když k nám přijedou zahraniční návštěvy. Kromě toho musíme mít prostor na testovací centra,“ vysvětluje další důvody pro stěhování Marek Marušin.

Růst jeho malé firmy akcelerovalo pre seed investiční kolo, jehož cílem je rozvinout záměr start‑upu v rané fázi, ještě než začne vydělávat peníze. Zaitra v minulém roce získala přes 42 milionů korun od veřejných institucí a venture kapitálových fondů. Kromě Evropské kosmické agentury a Technologické agentury ČR do něj vložily peníze také fondy rizikového kapitálu Sunfish Partners a Czech Founders VC. Jako andělský investor se připojil ještě Jan Široký, bývalý CTO českého jednorožce Mews.

Se získanými miliony ambice přirozeně rostou a Zaitra začíná pomýšlet také na zakázky od americké vesmírné agentury NASA. Nic z toho přitom nemuselo být. Podle posledních dat ze startupového prostředí přibližně 90 procent začínajících firem selže a 70 procent nezvládne přežít pět let své existence. Po třech letech od založení start‑upu Zaitra to vypadalo, že bude do této kategorie patřit také. „Úspěšná firma se v kosmickém průmyslu většinou buduje tak, že člověk v oboru působí dlouhé roky, vidí nějaký problém a potom založí firmu. My jsme šli těžší cestou. Dostali jsme se do toho trochu náhodou,“ říká Marek Marušin.

Budování zítřka

Zakladatelé start‑upu Zaitra pocházejí ze Slovenska. Ještě jako studenti se rádi účastnili programátorských maratonů známých pod názvem hackathon. Programátoři většinou pracují v týmu na zadaném úkolu, na jehož splnění mají obvykle od 24 do 48 hodin. Marušinovi se společně s kamarády dařilo na hackathonech vítězit. Přirozeně se jich lidé začali ptát, jestli se nějaký z úspěšných projektů pokusí posunout dál. „My jsme odpovídali ‚zajtra‘,“ usmívá se Marek Marušin při vzpomínce na bezstarostná studentská léta. Z odpovědi se nejprve stal název jejich hackathonového týmu. Slovenské slovíčko pro zítřek dostalo jen malou úpravu, když J nahradilo I, čímž vznikl výraz zaitra, odkazující k AI. Když pak přišla otázka, jak pojmenovat vznikající firmu, název Zaitra se nabízel.

„Já osobně jsem první rok ten název neměl rád a chtěl jsem ho změnit, ale všichni kolem nám říkali, že si ho určitě musíme nechat. A dneska máme seriózní firmu, kterou všichni berou vážně, navzdory tomu, že mně jméno původně jako seriózní nepřišlo. Vzniklo to jako interní vtip,“ popisuje Marušin.

Zlomový moment přišel pro jeho partu na podzim roku 2019 na hackathonu Copernicus v Brně, které se dá považovat za centrum vesmírných technologií v České republice. V Brně sídlí významné české společnosti jako OHB Czechspace, Spacemanic nebo S.A.B Aerospace. Právě poslední jmenovaná firma pořádala ve spolupráci s World from Space, Kiwi.com a Czechitas hackathon, jehož cílem bylo vymyslet produkt nebo službu s byznysovým potenciálem využívající družicová data programu Copernicus.

Tým Zaitra se svým nápadem dokázal zvítězit. Následně přišla klasická otázka, na kterou už Marek Marušin neodpověděl „zajtra“. Za jeho týmem přišel investor, který se jim rozhodl do začátku s jejich projektem pomoci a poskytl jim stovky tisíc korun na rozjezd. Cílem bylo vyvinout technologii, která by zvládla na základě analýzy družicových dat pomoci vlastníkům lesů předcházet následkům lesních škůdců, požárů nebo sucha. O rok později start‑up podpořila grantem a zařazením do podnikatelského inkubátoru Evropská vesmírná agentura. Vypadalo to jako snový rozjezd kosmického byznysu. Zahrnoval však krok do hlubokého neznáma.

Foto: Tomáš Škoda

Od lesů k autonomním družicím

Marek Marušin nebyl od dětství blázen do vesmírných technologií, nepřemýšlel ani o tom, že by se chtěl stát astronautem. Lákalo ho pilotování stíhačky. V dospívání ho chytly počítače a programování. Po střední škole odešel na VUT v Brně, kde začal studovat aplikovanou informatiku. Plánoval, že na univerzitě dokončí bakalářské studium a na magisterské se vydá jinam. Líbila se mu představa studovat ve Vídni. K tomu se nedostal. Od roku 2020 začal budovat start‑up, který se zaměřil na monitorování lesů z družicových snímků. Nebyl to produkt, který by směřoval do vesmíru. Jejich technologie neměla potenciál stát se součástí objevitelských vesmírných cest, ale zaměřovala se na zákazníky na Zemi. Ti ale o produkt neprojevovali velký zájem.

„Po založení start‑upu nastaly tři roky velkého trápení. Náš tým byl malý. Měl tři až pět lidí, neustále se to měnilo. Naráželi jsme na nové a nové problémy. Nedokázali jsme vyvinout produkt, nedokázali jsme ho prodat, docházely nám peníze. Neustále jsme ten produkt upravovali a hledali problémy tam, kde žádné nebyly. Po třech letech už jsme chtěli skončit,“ vzpomíná Marušin na období, kdy se svými kolegy pracoval bez výplaty nebo za minimální mzdu a přivydělával si například vývojem aplikací. „Pak jsme spatřili reálný problém,“ odkrývá Marušin vznik jejich současného byznysu. Místo řešení problémů na Zemi se jeho tým začal soustředit na řešení problémů ve vesmíru.

Nezasvěcenému člověku mohou vesmírné technologie připadat jako produkt sci‑fi literatury, bez velkého vlivu na jeho život. Opak je pravdou. Předpověď počasí, chytré hodinky nebo navigace v autě se neobejdou bez přispění z kosmu. I tento vysoce pokročilý průmysl přitom stále ve velké míře spoléhá na lidský faktor. Na lidech je závislá většina technologií vypuštěných do vesmíru. Jeden operátor může mít na starost až desítky družic. Start‑up Zaitra se proto rozhodl využít umělou inteligenci, aby operátorům práci zjednodušil. Vyvinul k tomu hardwarové a softwarové řešení, které díky algoritmické filtraci přináší z vesmíru relevantnější data.

„V současnosti máme vyvinuté dva produkty. Jeden je hardwarový akcelerátor pro náš software nazývaný Skaidock. A ten druhý je Skaisen, což je softwarová licence. Náš software zatím řeší problém s komunikací. Družice vygeneruje velké množství dat, kvůli technickým limitacím ale zvládneme na Zemi přenést jen zlomek. My dokážeme vyfiltrovat šum a všechno, co je pro uživatele zbytečné, pomocí umělé inteligence detekujeme to, co chce vidět, a velmi rychle mu to doručíme tam, kam potřebuje,“ popisuje Marek Marušin. Technologii se start‑upu už podařilo dostat do družic, které krouží kolem Země na oběžné dráze. Zaitra byla jedna z prvních firem v tomto oboru, které do nich AI zakomponovaly. Mezi zákazníky start‑upu Zaitra patří například Evropská vesmírná agentura, firma spolupracuje také se všemi významnými společnostmi v českém kosmickém průmyslu. Její technologii využívají ve svých satelitech například české firmy Spacemanic nebo TLR Space.

„Trh teprve vzniká. My jsme dokázali naše produkty zakomponovat do tří družic, což je pro tak malou firmu v tomto oboru velké číslo. Dokázali jsme být s minimem financí úspěšní a dnes už máme platící zákazníky. Když o tom říkáme firmám ze zahraničí, tak nám kolikrát ani nechtějí věřit,“ popisuje Marušin a současně dodává, že ambice jsou mnohem větší. Cílem je naučit družice fungovat autonomně. K tomu směřuje vývoj technologie, se kterou se chystá prorazit v USA.

Další zastávka NASA

Přestože vesmír nebyl dětský sen Marka Marušina, dnes je v něm naplno ponořený. Když si chce od všeho odpočinout, vezme skialpy a zmizí domů na Slovensko. Z Liptovského Mikuláše, odkud Marušin pochází, je to blízko do Západních Tater. Jeho nejoblíbenější skialpová túra vede přes Tri kopy, což je výrazný skalní útvar na hlavním hřebeni. V horách se mu daří hlavu vypnout, případně si promýšlí další kroky, které by měl udělat. „Některé věci, které tu řešíme, mi přijdou hrozně velké, když jsem pak na horách, tak se má perspektiva mění a dokážu to vidět s nadhledem,“ říká a při rozhovoru zmiňuje, že na své oblíbené skialpy nemá kvůli rychle rostoucímu byznysu v poslední době příliš mnoho času. Hodně teď létá do USA, kam chce Zaitra v letošním roce expandovat.

Ambice s přibývajícími úspěchy přirozeně rostou. Peníze, které se ve vesmírném průmyslu za Atlantikem točí, převyšují objem v Evropě. Podle dat Dealroom.co přilákala Evropa od roku 2019 zhruba pětinu celosvětového rizikového kapitálu v oblasti vesmírného průmyslu. USA více než polovinu.

Společnost teď sonduje potenciální zákazníky, vede s nimi rozhovory a snaží se na ně zapůsobit a ideálně proniknout do dodavatelského řetězce. Marušinovi by se líbilo uzavřít kontrakt například s americkou firmou Boeing. Vesmírná divize výrobce letadel vyvíjí například satelity, vesmírné lodě nebo raketoplány. „Řekněme, že oni mají zakázku na nejbližších deset let a každý rok vyrobí jednu družici za miliardu dolarů, může to být třeba pro americkou vládu. Naše snaha je integrace do dodavatelského řetězce Boeingu. Bude to znamenat, že když Boeing prodá satelit, tak ho prodá s naším subsystémem. To je jedna z těch možností. Pro zákazníka to bude úplně skryté. On si to koupí v jednom balíčku se stovkami subsystémů,“ vysvětluje Marušin, jak by vypadal ideální kontrakt pro jeho start‑up, který se chce začít ucházet také o zakázky od NASA.

Americká vesmírná agentura vypisuje tendry na různá témata a firmy o veřejné zakázky soutěží. Podobně to dělá také Evropská vesmírná agentura. Její tendry už Zaitra dokázala vyhrát a Marušin věří, že se to podaří zopakovat i v Americe. Další cíle? Mladý podnikatel by rád udělal ze svého start‑upu dalšího českého jednorožce. Tedy společnost, která má miliardovou tržní hodnotu. K tomu se ale dopracuje jen malý zlomek začínajících firem.

Statistika tak nenabízí příliš optimismu, Zaitra má však zajímavě nakročeno díky své technologii a také očekávanému růstu vesmírné ekonomiky. Od roku 2000 se zvyšuje význam komerčních firem a soukromých investorů v kosmickém průmyslu. V současnosti tvoří už většinu trhu. S klesajícími náklady také výrazně roste počet satelitů ve vesmíru. Podle webu Orbiting Now jich krouží kolem Země téměř 12 tisíc. Většina z nich zajišťuje komunikační služby. Pro porovnání, v roce 2000 jich bylo na oběžné dráze dvanáctkrát méně.

„S rychlým nárůstem počtu startů satelitů a očekávaným růstem globálního satelitního průmyslu je technologie Zaitra velmi dobře připravená řešit nové výzvy. Inovativní řešení budou hrát při formování budoucí infrastruktury vesmíru velmi výraznou roli,“ očekává Ivan Kristel z fondu rizikového kapitálu Czech Founders VC, který do start‑upu loni investoval. Podle reportu McKinsey & Company má kosmický sektor růst zhruba o devět procent ročně a v roce 2035 dosáhnout hodnoty 1,6 bilionu dolarů.