Rodinný příběh dřeva

Každý kontakt s Lukášem Kaplanem je příjemný. Je vstřícný, ochotný, pokorný a zapálený pro věc. Onou věcí je jeho nábytková značka Kaplan 1934 a není divu. Je pravnukem jejího zakladatele, mistra truhláře Karla Kaplana, jehož první židle, tedy nejvyšší truhlářská meta, spatřila světlo světa v popisném roce 1934. Stejně jako přes mnohé i přes tuto značku dřevěného mobiliáře z Orlických hor se přehnala zlovůle režimů minulého století. Karel byl odvelen na frontu a jeho žena Pavla držela produkci v chodu díky výrobě rakví. Druhá generace zajišťovala chod dílny během komunistické kolektivizace na znárodněných strojích prostřednictvím prototypování designérských návrhů přivezených ze Západu. Karlův vnuk Pavel v předrevolučních osmdesátkách odmítl práci pro družstvo a v rodinné chalupě se sušárnou potichu vyráběl okna pro domácnosti ze sousedství. Tradice, i když v nenápadné formě, přežívala. Po převratu bylo možné vše, a tak dřív, než by Pavel realizoval vlastní dům, stavěl vedle dědečkovy chalupy novou dílnu. Z okolních kopců najímala firma Kaplan první zaměstnance, využívala kontaktů napříč Evropou, vyvíjela a experimentovala, aby se nakonec vrátila k prvopočátkům bydlení – k židli a stolu.