Pec na 262 stupňů, správný grif a hlavně ochutnávat. Takhle v Esce vzniká jeden z nejlepších chlebů v Česku

Krátce před šestou hodinou ráno, když se Letná sotva probouzí do nového pracovního týdne, se tady už chystají na pečení první ranní várky chleba 33. Křupavého na povrchu a krásně vláčného uvnitř. A voňavého. Jen tak namazaný farmářským máslem a posypaný zelenou libečkovou solí ho Eska naučila jíst snad celou Prahu a nechybí v nabídce ani v dalších jejích „sesterských“ podnicích skupiny Ambiente, jako jsou Lokály nebo Naše maso.

Dneska se pečou chleby a dalamánky, oznamují mi, když mi podávají pekařskou zástěru. Pec je rozpálená na 262 stupňů, pěkně kulaté bochníky připravené na dlouhých pomoučených prknech říznou nožem, aby mohly ještě růst, a už je sází dovnitř. Chce to správný grif, musí se poskládat hezky vedle sebe, protože se budou ještě dvakrát otáčet, hezky jeden za druhým, dlouhou dřevěnou lopatou připomínající pádlo a ty, co jsou blíž u ohně, vystřídají jiné na okrajích pece. „Musíte je otáčet celkem rychle, ať se vám nespálí. V otevřené peci zároveň rychle padá teplota, tak to potom zase chvilku trvá, než se dostanete na původní stupně. A když je venku nízký tlak jako dneska, jde všechno trochu pomaleji. Takže při pečení sledujeme i počasí,“ vysvětluje napůl s vážnou tváří hlavní šéfpekař Jaroslav Kozdělka. „Tohle je fakt pekařina, žádná automatická výroba!“