Zatímco přemýšlím nad větami, které Pavla Sceranková napsala ke své nadcházející výstavě, lehce mě rozptyluje ťukání hrnečků o sebe, jejich rychlá směna pod pákou kávovaru a směsice neodolatelné vůně s citronově nasládlou brioškou. Typický ryk před sedmou ranní, ještě ospalé pohledy a notoricky známé fráze nutné k pojmenování sladkých přání, kdy si dopřáváme i sebekratší moment jen pro sebe, se nečekaně propojují v úvahu.

Zbývá vám ještě 90 % článku