Geniální náhodnost, vypočítávání linií a fatální láska. Lenka Sýkorová v mimořádně otevřeném rozhovoru o tvorbě i životě se Zdeňkem Sýkorou

Pod zářivě modrým neonovým objektem od Francoise Morelleta nás ve vstupní chodbě vítá paní domu Lenka Sýkorová, která nepřehlédnutelnou budovu nedaleko náměstí v 90. letech spolu se svým manželem Zdeňkem Sýkorou koupila. Dílo slavného francouzského umělce nabídl Sýkorovi on sám – toužil ho totiž vyměnit za jedno z jeho pláten. Nakonec si vybral krátké barevné linie, kterým Sýkorovi přezdívali kvůli barvám Zmrzlinář.

„Jednou jsme jeli na výstavu do Francie a Morelletovi nám nechali po našem švýcarském galeristovi vzkázat, že nás chtějí se ženou poznat. A byla to láska na první pohled. Zdeněk a František se okamžitě spřátelili a po nějaké době si vyměnili i ty obrazy. František už také zemřel, dodneška jsem ale v kontaktu s jeho ženou Danielou,“ popisuje Lenka Sýkorová.

Zdeněk Sýkora, autor mozaiky na dnes památkově chráněných větracích komínech na Letné, který vystavoval své struktury a později i linie v prestižních evropských muzeích i na evropských veletrzích už od šedesátých let, byl velký lounský patriot. Vyrůstal s otcem a sestrou v malém bytě v lounské čtvrti železničářů zvané Amerika, ateliér měl až po válce, na dvorku v kozím chlívku. Do práce do Prahy dojížděl, a i když měl příležitost zůstat v roce 1968 v Paříži, vrátil se.

Dodnes patří k nejžádanějším českým autorům a na sekundárním trhu se jeho díla, dosahující rekordních mnohamilionových částek, objevují jen zřídkakdy. Proslavil se použitím náhodnosti, která rozpohybovala linie po plátně. Geniální myšlenka. Už málo se ale mluví o tom, že od začátku osmdesátých let tvořil společně u jednoho stolu a na jednom plátně se svou budoucí ženou Lenkou, se kterou konzultoval svou tvorbu, která ale později ještě víc prohlubovala originální princip náhodnosti a aktivně se stavěla i ke kružítku a barvám. Na většině děl je totiž podpis jen jednoho autora.