Procházím prostory neorenesanční budovy, kde jsou vyskládány velké přepravní bedny. V jednom z pokojů, který se doslova proměňuje v park nebo veřejnou zahradu, sedí na lavičce mladý muž a tiše sleduje dění. Když se zahlédneme, přistoupí ke mně. Okamžitě mě upoutá laskavý pohled výrazně tmavých očí. Iván Argote je lehce unavený, ale daleko víc radostně rozrušený z prvního dne instalace.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se