Velký příběh Davida Karáska: o českém mobiliáři, který dobývá svět, byznysovém rozchodu po třiceti letech, úspěchu na burze i sběratelské vášni

Na severním lemu Vysočiny, mezi fotogenickými kopci Žďárských vrchů, je malá obec Javorek a v ní bývalá škola, která už dávno neslouží žákům k výuce. Místo nich se sem jezdí odpočívat. Ideálně se všemi vašimi blízkými, tak jak se dřív jezdilo na chalupu k babičce. S takovou vizí si tuhle velkorysou budovu před devíti lety kupovali David a Ilona Karáskovi. Zdejší kraj dobře znali. David sem jezdil už jako dítě na lyže a později už i s rodinou pobývali často kousek odtud na chatě u kamarádů. Pečlivá rekonstrukce jim trvala několik let a skončila před třemi lety. Od začátku bylo jasné, že z toho nebude jen soukromá chalupa k setkávání se, ale i stylové místo k pronájmu.

Před pár týdny, uprostřed srpna, tady Na Škole Karáskovi strávili několik dní nejen kvůli odpočinku, ale také proto, že nedaleko vdávali první ze svých tří dcer. „Byla to krásná svatba, jsem z toho dost nadšenej,“ popisuje Karásek nad šálkem kávy a s buchtou v ruce na terase u vejminku. Právě se vrátil z Prahy, kde byl pracovně, a zítra zase pokračuje domů do Říčan u Brna. „Jsem furt na cestě. Dvakrát třikrát v týdnu jedu do firmy v Uherském Hradišti, občas do Prahy a příští týden mě čeká cesta do Norska, kde mám schůzku ve studiu Snøhetta,“ podotkne s tím, že se slavnými designéry snad společně něco vymyslí.

Ceny Czech Grand Design 2023 znají své vítěze. Tím absolutním se stal Jan Plecháč

4. 3. 2024 ▪ 2 min. čtení

David Karásek zakládal značku mmcité před více než třiceti lety, ještě se svým spolužákem Radkem Hegmonem. Věřili, že obyvatelé měst si kvalitní a vkusný mobiliář ve veřejném prostoru zaslouží. A že jde všechny ty lavičky a kryté zastávky dělat jinak a líp než doposud. Rozhodli se, že o tom musí přesvědčit starosty měst. To byl rok 1992 a dvojice vyhrála vypsanou soutěž na městský mobiliář ve Zlíně.

Od té doby mmcité vyrostlo v sebevědomovou firmu, která funguje ve čtyřiceti zemích světa a kromě Česka má menší výrobu ještě v Brazílii a Mexiku. Lavičky, přístřešky, stojany na kola i odpadkové koše odtud míří do celého světa: do masivu nejvyšší hory Evropy Mont Blanc, do texaského sídla Tesly nebo Googlu i do pražských ulic a parků. „Ta naše cesta byla postupná. Měli jsme ale jasný cíl – uspět. Na začátku jsme se obávali, jestli to v tom divokém světě zvládneme, byli jsme vystresovaní z toho, že bychom neprorazili. Ale myslím, že všechny tyhle pocity nejistoty k mládí prostě patří!“ usmívá se Karásek a jedním dechem naráží na v současnosti akcentovanou „křehkost“ mladých. „Mě dopředu vždycky poháněla touha být soběstačný, uživit se a nebýt závislý na pomoci státu.“

Může být český design světový?

Design je především naprosto skvělá objektivní disciplína, kdy přivádíte doslova z ničeho na svět koncový produkt, který vás baví esteticky a je zároveň funkční. Takový dokonalý produkt se občas objeví v kariéře každého designéra, ale občas mu to může chvíli trvat. Dnes se už ale nehraje na národní designy. Když se podíváme na Česko, tak je tady pár tvůrců, kteří ční nad ostatními a vytvářejí superkvalitní věci, ale taky je tu hodně těch, kteří na té úrovni zatím zdaleka nejsou. Na druhou stranu i Němci, Italové nebo Dánové umí udělat naprosto průměrné věci.