Kontrasty Dany Bezděkové. Šperkařka tvoří sci-fi květiny i otisky zrezlých hřebíků v uších

Pracovala snad se všemi materiály, které si lze představit. Experimentovala s papírem a kovovou strunou, se sklem a magnetem, titanem, plastem i duralem. Vždy ji fascinoval vesmír a technické přístroje. „Většina lidé chodí k zubaři nerada, já při vyšetření nadšeně pozoruji přístroje, které doktor používá,“ usmívá se Bezděková. A dodává: „Ráda pozoruji při práci lidi, kteří využívají techniku, jednou jsem hodiny pozorovala filmaře, kteří ovládali kameru na kolejích. Fascinovalo mě to,“ vzpomíná šperkařka.

Dana Bezděková

Foto: archiv Dany Bezděkové

Šperku se věnuje celý svůj život, některé nosí v hlavě roky. Tepající náhrdelník, který simuluje údery lidského srdce, vytvořila už jako velice mladá. „Přemýšlela jsem nad tím, jak vytvořit z něčeho, co je běžné a oblíbené – jako jsou třeba přívěsky srdíček –, něco nového. Vznikl z toho náhrdelník, který má anatomický tvar srdce, do kterého jsem vsadila strojek z hodinek. Náhrdelník tak ožil a tepal jako lidský orgán,“ vzpomíná na jednu ze svých raných prací Bezděková.

Naprosto ojedinělým šperkem ale zůstává náhrdelník, do kterého vložila tekutou rtuť, velmi prudký jed a nebezpečný kov, který se při každém pohybu přelévá. „Rtuť musí být umístěna ve vzduchoprázdnu, tento technický zádrhel jsem řešila velmi dlouho,“ vysvětluje šperkařka, které se nakonec zásadní moment při výrobě podařilo vyřešit a vznikl tak kus, který nemá konkurenci.

Rtuť, hřebíky a šnečí ulity

V repertoáru Bezděkové najdeme ale i teleskopický náhrdelník, který se přizpůsobuje tělu nositele, náhrdelníky z obřích plastových koulí, ve kterých jsou hlavičky panenek, či obrovské korále s angličáky. Scénický šperk totiž souzní s její povahou. „Mám ráda humor a nadsázku, ráda přeháním a to mi scénický šperk dovoluje. Je to takové puzení, mnoho ze šperků, které jsem vytvořila, jsem vytvořit musela. Jinak to vysvětlit nedokážu,“ komentuje svůj vztah k práci Bezděková.

Šperkařka, která si nikdy nedělá skici a o svých nápadech, které ještě nerealizovala, mluví jen velmi málo, vymyslela teleskopický náhrdelník během cesty na dovolenou. „Napadl mě při jízdě autem, když jsem pozorovala antény na kolemjedoucích vozidlech. Nemohla jsem ho dostat z hlavy. Technicky jsem ho ale vyřešila až v moři při pohledu na nekonečný horizont. Chtěla jsem, aby náhrdelník s tělem splynul. Vznikl tak trojúhelník, což je sám o sobě dokonalý tvar, do jeho rohů jsem nechala vybrousit kameny. Z obou stran je stejný, nemá rub a líc, začátek ani konec,“ popisuje technicky náročný kousek.

Ráda pracuje se zlatem a ještě raději se stříbrem. „Jsou to tvárné, ale zároveň pevné kovy a práce s nimi skýtá neuvěřitelné možnosti. Dají se odlévat, ale lze z nich vytvořit i montovaný šperk. Nepodléhají korozi, jsou věčné. Kdyby se ale objevil nový materiál, se kterým bych mohla pracovat, hned jej vyzkouším,“ usmívá se Bezděková.

I při práci na svých autorských kolekcích si ale ráda pohrává a zkouší, co všechno je možné. Do prstenů například otiskla zrezlé trubky, které sbírala na smetištích i se svými vnoučaty, brilianty vsadila do rzi.

„Nasbírala jsem neuvěřitelné množství materiálu, potřebovala jsem všechny možné velikosti trubek, a tak jsem chodila na sběrné dvory a hledala,“ usmívá se Bezděková. Každý prsten z této kolekce je tak originálem. V kolekci Printi najdeme ale i šperky, do kterých „otiskla“ šnečí ulity, sítě reproduktorů a zrezlé hlavičky hřebíků. Náušnice vytvořila i z písmen starého psacího stroje. „Upoutávají mě zdánlivě obyčejné věci. Například motiv spirály je v přírodě všudypřítomný a šnečí ulita je sama o sobě dokonalá, stejně jako je dokonalá a originální struktura odlupující se rzi či mřížka reproduktorů,“ vysvětluje Bezděková.

Záludné květiny

Z kolekce Triffid

Foto: Adéla Havelková

V posledních letech se Bezděková věnuje květinám, které, jak sama říká, ji dlouho nelákaly. Květiny, které vytváří, ale na louce neuvidíte. „Příroda nám předkládá dokonalé tvary, nechtěla jsem je kopírovat. Mé květiny nikdo nikdy neviděl, jsou smyšlené, nebezpečné a záludné,“ vysvětluje šperkařka. A dodává: „Pandemii jsem vnímala jako období nebezpečí, které ohrožovalo celou společnost. Možná i proto jsem se vrhla na téma, kterému jsem se celý život vyhýbala, protože se mi do jisté míry zdálo banální.“

A tak v kolekci najdete prsteny rozkvetlé bílými i černými perlami, ostré hrany i dlouhé stonky, které se obtáčí kolem prstů. Když na kolekci Bezděková pracovala, pohrávala si především s myšlenkou, že některé lidi nebezpečí přitahuje a jiní se před ním skrývají. „Do šperků jsem ale nechtěla vložit své poselství, to určitě ne, pouze jsem pozorovala, co se dělo ve společnosti, a tvořila sama v ateliéru. Pro mě to změna nebyla,“ říká Bezděková.

Kolekce Triffid, kterou představila loni, není poslední, ve které se s nebezpečnou krásou květin vypořádává. „Na kolekci jsem navázala letos, na podzim představím rozšířenou verzi Triffid novus na Designbloku. Mám pocit, že když jsem toto téma jednou načala, musím se s ním vypořádat, i kdyby to mělo trvat nekonečně dlouho,“ říká s nadhledem šperkařka.