Hypnotické kameny: Opály Louise Vuittona jsou elegantní, noblesní a sebevědomé

Historie opálů je hodně bohatá a divoká, stejně jako jejich samotný vzhled. Staří Římané věřili, že svému majiteli přinášejí štěstí, a symbolizovaly naději a čistotu. Řekové se domnívali, že jim opály dávají věštecké schopnosti, a Arabové je považovali za kousky spadlé z nebe.

Měnící se barvy opálů fascinovaly kultury a národy po celá tisíciletí. Ve středověku všechny blondýnky toužily po opálovém náhrdelníku, protože věřily, že díky tomuto kamenu jim vlasy nevypadají ani neztmavnou. Stejně tak panovala pověra, že opál dokáže svého majitele udělat neviditelným. Fascinace těmito drahokamy však má i své stinné stránky.

Svou roli v jejich příběhu sehrál španělský král Alfons XII. Daroval své první manželce Marii prsten s nádherným opálem, ta ale krátce poté zemřela. Panovník a spolu s ním i celý dvůr začali věřit, že neštěstí přinesl právě onen kámen. Není divu, každý, kdo šperk poté nosil, rychle odešel z tohoto světa, a to včetně mladého krále, který nakonec kletbu vzal na sebe, prsten nosil a skonal tři dny před svými 28. narozeninami.

Svůj podíl na zatracení opálů nese také skotský spisovatel Walter Scott a jeho román Anna Geiersteinská z roku 1829, v němž označil opál za příčinu neštěstí. Jeho poutavý příběh čtenáře fascinoval natolik, že se Scottovi povedlo zničit evropský trh s opály na téměř padesát let. Během pár měsíců od vydání tohoto díla skutečně ceny klesly o polovinu.

Ale nic netrvá věčně a ve chvíli, kdy se na jihu Austrálie objevil dosud nevídaný černý opál, drahokamy opět nabyly na své důležitosti a popularitě. Královna Viktorie také pomohla vrátit opály na výsluní, sama je ve špercích s oblibou nosila a často jimi také obdarovávala své dcery a nejbližší přátele. Prosperita monarchie a pevné zdraví panovnice rozptýlily veškeré "opálové" pověry.