Svoboda v oblacích, i na zemi

Příjezdová cesta na letiště Točná se v měkkém podzimním slunci, opírajícím se do žlutých padajících listů, vine až k tichému černému hangáru, který vám skrz jednoduchou typografii prozradí, že jste právě dojeli do cíle. Šum lesa občas přeruší jen bubnování strakapouda, který si staví hnízdo, případně blížící se letadlo chystající se na přistání.

Před pár týdny tady slavnostně přivítali nejnovější přírůstek do sbírky místního muzea – britskou stíhačku Spitfire, na které během druhé světové války létal plzeňský rodák a pilot RAF Karel Pošta (stroj na obálce). Teď už stojí uvnitř hangáru vedle dalšího bojového letounu Hurricane. A když se rozhlédnete kolem a zaposloucháte se do vyprávění průvodců, rychle pochopíte, že těch zajímavých letadel, která se zapsala do naší historie, tu je víc.

Nás sbírkou provázel vedoucí letového provozu tady na Točné Michal Masař (muž na obálce, který se skromně nechtěl vůbec fotit), aktivní pilot a nadšenec, který vás zahrne poutavými příběhy letounů Sokol M1C, Praga E-114 Air Baby neboli „bejbinka“ i Aero C-104S, když zjistí, že vás to zajímá.

Přistání na Točné

13. 11. 2026 ▪ 8 min. čtení

Piloti často říkají, že když jsou nad zemí, cítí klid. A svobodu. Za tu statečně bojovali i letci československých perutí. Pomohli vyhrát válku nad Německem, ale mnozí z nich byli po návratu domů krutě pronásledováni režimem. Ve světle blížícího se 17. listopadu je volání po svobodě a touha ji chránit o to hlasitější. Už jsem to za posledních sedm let na tomhle místě určitě psala, opakuju si to každý den: chránit svobodu je to nejmenší a zároveň to nejdůležitější, co můžeme dělat.

A může mít podobu třeba i zachování koncesionářských poplatků a nezávislosti veřejnoprávních médií.

P. S.: Nejkrásnější západy slunce jsou prý z kokpitu letadla. Tak jestli vás láká lítat mezi mraky, neváhejte. My ostatní se potkáme na zemi, třeba už na příštím dni otevřených dveří na Točné (v sobotu 14. listopadu) nebo na Národní třídě o tři dny později.