Bhútánská lekce štěstí. Cesta přes horské průsmyky a tři údolí bez signálu až k ikonickému klášteru a nespočtu svatyní

Letiště Paro má jedinou asfaltovou dráhu, v nadmořské výšce přes dva tisíce metrů a v obklopení pětitisícovek, které ho svírají v úzkém koridoru. Piloti ho považují za jedno z nejobtížnějších letišť k přistávání na světě. Létá sem pár spojů denně, jen za denního světla, a často se kvůli špatné viditelnosti lety přesouvají nebo ruší.

Když už ale dosednete na runway a vítá vás zdobená příletová hala s mandalami na stropě a s propracovanými modely historických pevností, kolem kterých jezdí na pásech zavazadla, tušíte, že jste se právě ocitli na výjimečném místě. Místě, kde je místo hrubého domácího produktu hlavním ukazatelem prosperity a rozvoje země „hrubé národní štěstí“ – koncept, který zavedl předchozí král Džigme Singje Wangčhug.