Letiště Paro má jedinou asfaltovou dráhu, v nadmořské výšce přes dva tisíce metrů a v obklopení pětitisícovek, které ho svírají v úzkém koridoru. Piloti ho považují za jedno z nejobtížnějších letišť k přistávání na světě. Létá sem pár spojů denně, jen za denního světla, a často se kvůli špatné viditelnosti lety přesouvají nebo ruší.

Když už ale dosednete na runway a vítá vás zdobená příletová hala s mandalami na stropě a s propracovanými modely historických pevností, kolem kterých jezdí na pásech zavazadla, tušíte, že jste se právě ocitli na výjimečném místě. Místě, kde je místo hrubého domácího produktu hlavním ukazatelem prosperity a rozvoje země „hrubé národní štěstí“ – koncept, který zavedl předchozí král Džigme Singje Wangčhug.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se