Největší odměna

Nedávno se mě moje dcera zeptala, co mě na mojí práci baví. Těžká otázka ve čtvrtek večer! Jeli jsme zrovna za babičkou do jižních Čech slavit májku, tak jsem se zamyslela, pustila jí její oblíbenou K‑popovou kapelu a půl cesty přemýšlela. Není to přitom nic složitýho, nejvíc mě baví lidi, se kterými můžu mluvit, ptát se jich, poslouchat jejich příběhy i pozorovat jejich vnímání světa. Opravdu mě to zajímá! V době sociálních sítí, kdy na rozhovory s herci, sportovci i vědci často jezdí influenceři, si sakra vážím každé příležitosti potkat osobně někoho zajímavého a inspirativního. A opět jsem si uvědomila, jak moc si vážím toho času, který mi zpovídaní věnují. Je to jednoduché, často ho mají ještě míň než já – a to si myslím, že skoro žádný nemám. (Hlavně moje babička si to myslí: Podle mě pořád jenom pracuješ. Zase píšeš? Ty voláš? Takhle to přece nejde, musíš někdy ten počítač zavřít. Vypoví ti hlava. Neblbni, je víkend. Jdi radši spát.)

Jenže pak se před vámi objeví jedinečná konstelace silných osobností, které jsou ve svých oborech skvělé, jejich hlava nikdy nespí, jsou nesmírně kreativní a jejich práce skvělá. A vy máte příležitost je v řádu dní všechny vyzpovídat a převyprávět jejich inspirativní příběh čtenářům. A tak jsem poslední měsíc a půl strávila na ose Hongkong–Manila–Praha–Ženeva–Milán–Praha–Curych–Lichtenštejnsko–Praha. (Ano, často lítám v noci a podobné nekřesťanské hodiny, abych ušetřila čas. To asi znají všechny zaneprázdněné mámy… A ano, děti si mě užívají hlavně o víkendech a na několik prázdnin dopředu máme naplánováno nejedno velké dobrodružství.)

Strávila jsem několik dní se skvělými (a hodně vtipnými) designéry Radovanem a Himem, kteří profesně vyrostli v tvrdém konkurenčním prostředí Asie a svými návrhy přinášejí na českou scénu svěží vítr (doslova). Odletěla jsem za nejlepší českou šéfkuchařkou Kristínou Nemčkovou (náš rozhovor o ambicích a snech vyšel v dubnovém PročNe). Čtyři dny od rána do večera jsem objevovala dokonalost hodinářských mistrů ze slavných manufaktur na veletrhu Watches & Wonders. V Miláně jsem byla pyšná na české značky a tvůrce, kteří byli mezi nejlepšími designéry světa krásně vidět. V Lichtenštejnsku jsem mapovala další kroky vizionáře Petra Rokůska, který po exitu z energetiky našel další životní projekt. A na Slapech jsem viděla šťastného a odhodlaného Ronyho Plesla, který teď plánuje klidnější režim – a stavbu nového ateliéru a galerie na venkově.

Stejně tak mám vždycky velkou radost, když my v redakci PročNe/Hospodářek můžeme spolupracovat s lidmi, které také jejich práce baví a nabíjí. Vendula Tůmová má neuvěřitelný přehled o tom, kde v Česku vzniká ta nejzajímavější architektura (a navíc s ní vždycky ráda půjdu u nich v Beskydech na kopec). Portréty Davida Tureckého jsou vždycky perfektní (jeden z nejtalentovanějších a nejskromnějších lidí, fakt!). Tipy na jídlo Lukáše Hejlíka mě ještě nikdy nezklamaly (Lukáš je srdcař!). A moje drahá Lucie de Angelis Drdová a její vnímání umění i křehkosti a zároveň síly (hlavně žen) je něco, co po každém rozhovoru dlouho nosím v hlavě i srdci.

Díky za vás!

Tohle je ta největší odměna.