Zarámovat přítomnost

Sedím ve „svém“ maličkém sushi místě, v typické osacké izakaji, do které se vejde maximálně deset hostů, na bar podél kuchyně. Tam stojí dva muži. Tomu staršímu bych hádala osmdesát let. Je malého vzrůstu a jeho usměvavá žena stejné výšky se pohybuje v úzké uličce kolem. Její bělostné nakrátko střižené vlasy a měkké pohyby vytváří pocit, jako bych seděla vedle u sousedů. Při třetím večeru si všimnu malého lístku na stěně, kde se píše, že jde o rodinný podnik čtvrté generace s více než stoletou tradicí.

Zbývá vám ještě 90 % článku