Nikomu cestičku neumetám. Děti musely začít od píky, říká Jan Světlík v rozhovoru o ocelovém byznysu, umění i o předávání firmy

Ostraváci s oblibou vtipkují, že cesta z Prahy je sem delší než z Ostravy do Prahy. Asi tak se prý Pražákům chce přijíždět na sever Moravy. Takže šance, že cestou naberou zpoždění, je podle nich téměř jistá. Svérázný humor obyvatel se odráží od stejně svérázného kraje. Jan Světlík na Ostravsku žije odmala, vyrostl ve vesnici Jistebník. Už tehdy se chodil dívat na kováře, jak pracují s ohněm a žhavým železem, fascinovalo ho to. Později šel na vysokou studovat nauku o tváření kovů a v 80. letech nastoupil do Vítkovic jako kovář. Po revoluci ve Vítkovicích působil jako manažer, v roce 1999 od kolabujícího průmyslového koncernu koupil lahvárnu.

Na jejích základech začal přikupovat další části strojírenské skupiny a vznikl rozsáhlý strojírenský holding později nazvaný Vítkovice Heavy Machinery. O vliv nad vítkovickými firmami ale od roku 2005 válčil s miliardáři Karlem Komárkem a Davidem Beranem. Tyto boje, stejně jako turbulence na trhu těžkého strojírenství, přispěly ke krachu části firem a totální proměně skupiny. Světlík se tak vrátil ke kořenům, když kolem někdejší lahvárny vybudoval Cylinders Holding, největší výrobní skupinu na bezešvé ocelové lahve na stlačený plyn na světě.

Ani na chvíli ho ale nenapadlo, že by se úplně stáhl jen k řízení firmy. Do výroby chodí každý den, se všemi se pozdraví, ví o všem, co se děje, a má v hlavě nové projekty nejen v samotné lahvárně, ale i mimo ni. „Zažil jsem Ostravu, která byla totálně šíleným městem pro život, a kdybych nemusel, tak tu nežiju. Kdo to nezažil, ten to nepochopí. Viděl jsem červenou tmu, kterou způsobili vysokopecaři, byl tak hustý smog, že jste nemohli dýchat,“ vzpomíná. „Od té doby se ale situace dost změnila a je jasné, že Ostrava má obrovský potenciál k růstu.“

Těžký průmysl definoval charakter města, o to víc působí v obležení továrních areálů zámek Vítkovice jako takové malé zjevení. V zahradě jsou umístěná díla Václava Ciglera, ve kterých se odráží těžké ocelové nebe, zrenovovaný altán s velkými onyxovými panely láká k bližšímu zkoumání a ve chvíli, kdy vstoupíte dovnitř Rothschildova empírového zámku, pochopíte, že život s uměním je tady na denním pořádku.