Na hraně zítřka

To je hrozně ledová voda! Tam si nikdy nesednu. Nikdy, říkám si v pět hodin ráno, po kolena v bazénu podsvíceném fialovým světlem. Ta voda má deset stupňů a můžu být prý ráda, že nemusím do ice bath, speciální vany s opravdu ledovou vodou. Jestli jsem o sobě něco za těch jednačtyřicet let zjistila, tak to, že nerada dělám věci, které mi nejsou příjemné. A nic na tom nemění ani adrenalin, který se v těle vyplaví, jakmile tuhle „nepříjemnost“ překonám. „Prostě si sedni tady na ten poslední schod,“ směje se David Semerád, který v té vodě stojí po prsa už pár minut navíc.

Dobrovolně nikdy, musíš mě tam zamáčknout, říkám, protože je jasné, že z tohohle se stejně nevykroutím. Long story short, přežila jsem to a po následném vitaminovém koktejlu a u ranní kávy jsem měla energie kupodivu na rozdávání… „Tohle prostě funguje na každého. A když si to tak nastavíš, bude se ti dobře žít. To je přesně to, co v Mindzero děláme,“ popisuje mi podstatu svého projektu, se kterým má velké miliardové plány.

Začátkem roku, když teplota v Praze klesala k minus deseti, jsem se vydala načerpat sílu do Los Angeles. V tu stejnou dobu je tady jarní počasí, všichni se usmívají a vy vidíte svět tak nějak hodně zalitý sluncem. Můj hlavní cíl byl absolutní odpočinek a chytání californian vibes, které mi poslední čtyři roky tolik chyběly! Druhým cílem bylo setkání s Davidem Semerádem a Lubem Smidem, kteří spolu před lety zakládali technologickou firmu STRV a kteří poslední roky dělají všechno možné, aby měli zdravá těla i duše. Často se dostávají do extrémních situací, na úplnou hranu únosnosti a každou novou výzvu vítají  – to mají obzvlášť rádi. I o tom je náš velký rozhovor.

David Semerád a Lubo Smid jdou na hranu svých možností. Ve světě byznysu, extrémních sportů i v péči o tělo a duši

9. 2. 2024 ▪ 16 min. čtení

Jestli je totiž pro letošek něco hlavním trendem napříč obory, je to člověk. Postavit svoje JÁ na první místo, dát mu prostor a čas, přizpůsobit mu život. Pracovat na něm a mít z toho dobrý pocit, posílat ho na cesty, aby sbíralo zážitky, které chce prožívat. Obklopovat ho architekturou, která ho bude respektovat. A nebát se nechat ho vystoupit z jeho komfortní zóny.

Jen tak mu pomůžeme posunout tu jeho – naši – hranu dál. A výš.