Nezapomenutelná cesta Orient-Expressem. Cestovatelé už nechtějí navštěvovat jen hezká místa, touží po výjimečných zážitcích

Sledovat krajinu nekompromisně ubíhající za oknem, snažit se chytit okamžik a nechat se unášet svištěním větru a zvukem kolejí je moje oblíbená kratochvíle už od dětství. Zvlášť když mám celé kupé jen pro sebe. Tady to navíc voní dřevem, mám vlastní umyvadlo a opírám těžkou hlavu o měkké polštáře s třásněmi, zatímco mi na stolku v pravidelném rytmu tančí žluté stínítko elegantní lampičky, kterou jsem si zamilovala už dávno ve filmu s Herculem Poirotem. „Dáte si k odpoledním dezertům čaj? Nebo raději kávu, sklenku šampaňského?“ vytrhne mě ze snění Lucretia, naše osobní průvodčí a concierge pro první vagon vlaku „Venice Simplon‑Orient‑Express“ na trase Vídeň–Paříž. Tedy na příštích asi dvacet hodin jízdy.