Hranice mezi tím, co je staré a co nové, je rozostřená. Staronový dům v samém centru Kutné Hory interaguje s okolní zástavbou, jejíž historie sahá stovky let do minulosti. A přesto ke kolemjdoucím promlouvá vlastním, aktuálním jazykem, který mu vtiskli architekti z pražského studia Byró. Z původní budovy, která při poslední rekonstrukci v 70. letech ztratila značnou část svých kvalit, se stal zářný příklad toho, jak do staleté zástavby citlivě zasadit moderní rodinné bydlení.
Pozornost si za každou cenu nevynucuje, přesto tento dům jen tak nepřehlédnete. Jeho krémová fasáda v kontrastu s vchodovými dveřmi a okny v zelené barvě si získá vaši pozornost. „Snažíme se sledovat souvislosti. Přesto není naším cílem integrovat se natolik, aby si nás nikdo nevšiml,“ vysvětlují zakladatelé ateliéru Jan Holub a Tomáš Hanus. Nejzásadnější změny se ale oproti původnímu stavu odehrály v interiéru, který kompletně redefinovali.
Každá místnost dosud fungovala jako samostatná entita bez větší návaznosti na ty další. A tak se tento princip rozhodli rozbít. Tím vznikl příjemný prostor pro život mladé rodiny se třemi dětmi. „Cílem není, aby se členové rodiny před sebou uzavírali, dům je naopak vybízí k vzájemnému kontaktu.“ Razantní kroky si architekti mohli dovolit i díky příhodným okolnostem. Budova byla před jejich zásahem ve špatném technickém stavu. Při dřívější necitlivé přestavbě objektu z konce 19. století navíc dům ztratil svou autenticitu a charakter. „A tak jsme si mohli zanavrhovat svobodně!“ usmívají se.
Skleněnka, rakouská nostalgie i saúdskoarabský megaprojekt. Podívejte se na moderní horskou architekturu
Z původního domu zbyla prakticky jen skořápka – holé zdi a stropy. Přesto jejich cílem nebylo přestavět dům k nepoznání, nýbrž znovuobnovit jeho zašlou paměť a jeho původní vrstvy. „Ty byly vlastně docela vzácné,“ podotýkají. Ty pak plynule prolnuli s vrstvami novými tak, aby vznikl soudržný celek. Tento přístup je skvěle vidět například na točitém schodišti v centrální části domu, které vertikálně propojuje jednotlivá patra. Do jeho stěn architekti nově zasadili otvory a okna, díky kterým se jim dům podařilo propojit i horizontálně. Tento princip využili i jinde v domě, čímž ho znatelně prosvětlili.
K náladě a charakteru domu přispívá kromě práce se světlem i jeho barevnost. Exteriér domu je skromný, zatímco použití barev v interiéru je výraznější. Celkově jsou voleny tlumené odstíny kombinované s výraznějšími barevnými plochami nebo akcenty v několika specifických situacích. Většina nábytku použitého v interiéru byla vyrobena na zakázku a byla navržena přímo architekty. „Řešení jsme vyvíjeli pečlivě a dlouhodobě. Významnou přitom roli sehrál dialog s klienty,“ zdůrazňují s tím, že úspěšnost rekonstrukce závisí nejen na architektovi, ale také na osvícenosti investora a vzájemné důvěře.
To je faktor, který byl v tomto případě naplněn takřka beze zbytku. „Naslouchali jsme nárokům klientů a ti zase naslouchali nám. Díky tomu se podařilo drtivou většinu původních návrhů realizovat tak, jak jsme zamýšleli,“ vyzdvihují spolupráci. Dům, který se dokončení dočkal loni v létě, se podle nich podařilo do výsledné podoby dotáhnout i díky preciznosti majitelky, která měla o projektu dokonalý přehled, a když na stavbě došlo k sebemenší změně „nedovolila uhnout ani o půl kroku“. Spolupráce se tak mohla propsat do nejmenších detailů stavby skryté v historickém centru Kutné Hory, která se tak stala další výraznou realizací v jejich portfoliu.
Mezi ty nejznámější z nich patří Stodola v Pošumaví – promyšlená rekonstrukce původní užitkové stavby, která přímo navazuje na objekt bývalé kovárny v údolí řeky Blanice. Z místa, které původně sloužilo k uskladňování zemědělských produktů, se tak stal otevřený prostor pro setkávání. Právě za tento projekt byla dvojice architektů, navzdory silné konkurenci, loni nominována na Českou cenu za architekturu. „Bylo to pro nás docela překvapení, jedná se totiž oproti ostatním nominovaným projektům o v celku drobnou a nízkonákladovou realizaci,“ vzpomínají.
Stavba zároveň postoupila do finále Grand Prix architektů. A to po boku další výrazné realizace – sytě červené Chaty nad Sušicí, které si před časem všiml i britský magazín Dezeen a před několika dny byla také nominována magazínem Archdaily na Stavbu roku 2024. A to především pro její důmyslné řešení, kdy na budovu s prohnutou střechou plynule navazuje obdobně řešené oplocení. I proto jí Holub s Hanusem přezdívají „Dům – Plot“.
Počátky jejich ateliéru se datují do roku 2018, kdy se jako dva dlouholetí kamarádi odhodlali opustit svá místa v zavedených architektonických studiích a postavit se na vlastní nohy. Stejně jako řada dalších začínali především s menšími projekty, často přes známé. „V malých úlohách jste často schopni se dostat k jiné míře detailu, můžete tak navrhovat ‚autorštější‘ a originálnější řešení. Když máte tu důvěru od klienta, dostanete se vlastně dál,“ vysvětlují.
Stále víc se ale také orientují na větší projekty, jako jsou bytové domy a veřejné stavby. Byró tak stojí například za vítězným návrhem architektonické soutěže na přebudování nymburského nádraží na moderní dopravní uzel. „Necílíme ale na co největší realizace, potažmo budování si pomníků. To pro nás není meritum věci,“ doplňují s tím, že jejich ambicí je dále růst a zdokonalovat se ve svém oboru. „Kdybychom na pět nebo deset let zabředli do jedné kategorie realizací, tak by se mohlo stát, že už z ní nikdy nevybruslíme. A to nechceme.“
Rekonstrukce historického domu v Kutné Hoře
Rekonstrukce historického domu v Kutné Hoře
