Tenhle vlak má osm let zpoždění a nikomu to nevadí. Naopak. Ve stanici Kovářská je mu dobře. Na nevyužívané čtvrté koleji je odstavený v téměř dokonalé samotě, jelikož po trati, která se z Chomutova kroutí v malebných zatáčkách až na německou hranici, toho moc nejezdí. Osobáky tady vozí turisty jen v létě o víkendech a nákladní soupravy se dřevem jsou tu ještě větší vzácnost.
Drážní romantiku na krušnohorském hřebeni si můžete užít i vy – pokud budete mít štěstí a najdete volný termín. Z vagonů se po pečlivé rekonstrukci stal jednoduchý apartmán, o který je obrovský zájem. Není divu, je tu všechno, co potřebujete k železničnímu glampingu: vybavená kuchyně, lednička, sprcha, splachovací záchod a hlavně pořádná kamna, do kterých o půlnoci naládujete polínka a teplo vám vydrží až do rána (a kdyby ne, je tu ještě přímotop). Z postele koukáte skrz střešní okno na padající sníh. Dokonalý zen bez wi‑fi.
Vagony, kterým se v drážní hantýrce říká hytláky, sem dovezl Štěpán Macháček, zpravodaj Českého rozhlasu na Blízkém východě. Tuhle část Krušných hor si zamiloval jako dítě. Jeho prarodiče měli chatu kousek od Kadaně a nahoru do hor s ním jezdili na výlety. „Nádraží v Kovářské se mi líbilo už v době, kdy ještě fungovalo a byli v něm zaměstnanci. Když jsem jel po letech s manželkou okolo a viděl ho ve zbědovaném stavu, bylo mi to strašně líto. Tak jsem z hecu napsal na Správu železnic, jestli by mi ho neprodali,“ popisuje Macháček začátek příběhu, který se začal psát v roce 2014 a už z něj nešlo vystoupit. „Manželka Bára mě vždycky podporovala. Nikdy jsme nelitovali, že jsme se do toho pustili.“
Glamping na kolejích
Záchrana vyřazených vagonů
Vlastními silami a prostředky se tak teď snaží zrekonstruovat krásnou kamennou stavbu z 19. století, která pamatuje největší slávu trati číslo 137. Vlaky po ní začaly jezdit v roce 1872 a vozily především hnědé uhlí do Saska. Během meziválečné hospodářské krize význam horské dráhy upadl a za komunismu provoz ještě více zeslábl.
V posledních dekádách 20. století koleje rezavěly a nádražní budovy chátraly. Ta v Kovářské, ležící v nadmořské výšce 850 metrů nad mořem, dokonce natolik, že se v ní propadla střecha a stropy. Hrozila jí demolice, když naštěstí do hry vstoupili Macháčkovi a začali nádraží postupně dávat do kupy.
Aby měli kde složit hlavu, když sem přijedou z Káhiry a s kamarády se opět pustí do zvelebování, pořídili si navíc právě dva vyřazené hytláky, které se už ČD Cargo chystalo poslat do šrotu. A další dva koupil jeho kolega z rozhlasu Pavel Polák.
S pomocí architekta Štěpána Řehoře je pak za vyšší stovky tisíc korun kompletně předělali a nabídli je k pronájmu na dobu, kdy jsou pracovně pryč. Nenajdete je na Airbnb ani na Bookingu, pouze na vlastních webovkách Vagonynahorách.cz.
Pohled do kalendáře ukazuje, že zájemců je dost, letošní zima už je úplně plná a víkendy mají obsazené až do září. Od příštího roku by to ale prý mohlo být lepší, Macháčkovi by chtěli pořídit a opravit další dva vagony.
A budova nádraží? Nespěchají, jedou z vlastní kapsy, ne z crowdfundingu nebo dotací, a jednou by tu chtěli mít kromě ubytování i malou galerii a komunitní prostor. Místo je to příhodné: na Klínovec je to deset minut autem, na Boží Dar patnáct. Vlakem by to taky šlo, vagony jsou v pojízdném stavu (loni při vichřici je koneckonců vítr o pár desítek metrů posunul – do kopce!), ale opouštět tohle kouzelné nádraží by byla velká škoda.
Glamping na kolejích
