Sprej proti nevěře a partner podle DNA. Esej Julie Novákové o lásce budoucnosti

Hledám za příč. brzkého sňatku katol. dom. vychov. dámu ve stáří do 28 let. Jmění není podmínkou, ale 100 až 300 000 K žádoucno. Hlavní věcí je dobrá mysl a srdce. Přesně takto zněl inzerát v Národních listech před 106 lety. Dnes tentýž účel plní Tinder, Match a další aplikace. Některé vás propojí s lidmi stejného vyznání, etnicity, vzdělání či zájmů. Jiné sledují vaši polohu a ukazují vám další uživatele v okolí. Uvažuje se o službách hodnotících zájem protějšku podle volby slov, tónu hlasu, mikrovýrazů nebo gest − možná ale nebude třeba se scházet osobně.

Je libo rande ve virtuální realitě? Díky zařízením jako Kissenger si už dnes můžete na dálku vyměňovat polibky a nejspíš není daleko doba, kdy díky haptickým oblekům nebo robotům zažijete s partnerem na druhé straně zeměkoule i plnohodnotný sex. Možná zpočátku bude chybět kůže vlhká potem nebo partnerova vůně − ale jak dlouho potrvá, než se nějaký dravý start-up vrhne i na to? Nemluvě o tom, že někdo si možná pro vztah zvolí přímo robota.

Není třeba si naivně představovat A.I. "magicky" nabývající vědomí a milující; půjde o čistě praktickou záležitost umožněnou pokrokem v rozpoznávání vzorů v lidské fyziologii, řeči či mimice a vhodných reakcích. Je taková "láska" o něco méně pravdivá či příjemná, když za ní stojí podobné algoritmy jako za rozpoznáváním obrázků koček či dopravních značek?

Někdo to rád staromódní − a tak randění se skutečnými lidmi ve skutečném světě asi hned tak nevymizí. To ovšem neznamená, že by tam neexistoval prostor pro pokrok. V současnosti v řadě států legálně zakoupíte spreje obsahující oxytocin, propagovaný jako "hormon lásky" nebo "prevence nevěry". Přejděme teď skutečnost, že takový popis je přinejmenším zavádějící − oxytocin na nás působí mnoha směry a za jistých okolností může například zvyšovat agresivitu a žárlivost. Představme si budoucnost, ve které si namícháte koktejl hormonů a neurotransmiterů na míru, abyste se do někoho snáz zamilovali nebo si naopak vyléčili zlomené srdce; ve které podobné metody doplní či postupně nahradí párovou terapii; kde si před začátkem vztahu otestujete MHC kompatibilitu s potenciálním partnerem a posoudíte podle ní šanci na úspěšný vztah; nebo kde vymizí sexuálně přenosné choroby, protože partneři na jednu noc si pomocí okamžitého testu ověří, že ani jeden není žádnou nakažený. Science fiction? Dnes ještě ano, ale pro příští generace už možná samozřejmost.

A když už se dostáváme do říše zatím náležící science fiction, podívejme se na budoucnost, jak ji vidí třeba Elon Musk nebo Jeff Bezos… V době, kdy lidstvo osídlí jiná tělesa sluneční soustavy, kupříkladu Mars, totiž bude láska možná vyžadovat nové oběti. Zemská tíže, v níž žijeme, ovlivňuje sílu našich svalů, hustotu kostí a další vlastnosti. Astronauti při dlouhodobém pobytu v mikrogravitaci musí několik hodin denně cvičit, a přesto po návratu na Zemi často sotva mohou chodit. Pokud se ukáže, že lidský vývoj například v nižší marsovské tíži probíhá normálně a započne kolonizace rudé planety, jak se budoucí Marťané popasují s (ne)možností navštívit kolébku lidstva? Pokud se do sebe zamilují člověk z Marsu a Země nebo Venuše a budou chtít začít společný život, jeden se bude muset přizpůsobit snížené tíži a tím způsobené atrofii svalů a křehnutí kostí, tedy nižší až nulové šanci se později vrátit na Zemi − nebo bude muset druhý projít sérií náročných zdravotních intervencí, aby dokázal běžně fungovat v zemské tíži. A to stále neuvažujeme faktory, které by při dostatečné izolaci kolonií mohly způsobit vznik reprodukčně izolačních bariér − tedy nízké či žádné šance na (neasistovanou) reprodukci takto smíšených párů. Zůstane ovšem rozmnožování doménou lidských těl a na zvířatech již úspěšně testované umělé dělohy budou sloužit pouze pro záchranu nedonošených dětí, nebo se vývoj lidského plodu přesune mimo matku do domény technologií? Jak to ovlivní pouto mezi matkou a dítětem? Pokud se větší množství lidí rozhodne přispět svou genetickou troškou do mlýna jediného společného potomka, jak bude probíhat jeho výchova a jak to ovlivní náš pohled na to, co znamená rodina? I to může být, obzvlášť v době rostoucího přelidnění a nákladů na výchovu dítěte, otázka k řešení ještě v tomto století.

Uvažujeme ale o lásce správně? Při přemýšlení nad její budoucností obvykle sledujeme vědecko-technické trendy západního světa. Podoby lásky napříč kulturami se ale vždycky lišily. LGBTQ revoluce stále probíhá a o rovná práva se hlásí i další skupiny, například lidé žijící v "poly-" svazcích − tedy s více partnery toho či onoho pohlaví. Euroamerická civilizace na ně hledí jako na cosi zvláštního až podezřelého, ale polygynii praktikuje mnoho společností v celém světě a příklady polyandrie najdeme také. Proč pohlížíme na nevěru jako na něco v podstatě normálního a na poly- partnerství jako podivná? I to je něčím, co se v současné době začíná měnit − a ve stále ještě dohledné budoucnosti se může stát svazek s více partnery novou normou. Láska není vytesaná do kamene a její ztvárnění v shakespearovských dramatech nebo soudobých romantických komediích je jen jednou z mnoha jejích podob v rámci času i prostoru. Dnes, díky moderním technologiím, se ovšem mění stále rychleji. Zapněte si pásy, čeká nás divoká jízda domem lásky − a nezapomeňte si zapnout i appku na randění. Třeba vám řekne, že vedle vás právě sedí váš nový protějšek.

Julie Nováková
* 1991, přírodovědkyně a autorka sci-fi