Recept na vítězství od polárníka a cestovatele Mika Horna

Na jižním pólu už jsem byl v roce 2008, ale tentokrát chci přejít celý kontinent od jihoafrické strany až po Nový Zéland, vykládal mi Mike Horn (50) před pár měsíci ležérně o Antarktidě, jako by Středočeši popisovali dovolenou na Orlíku. A jak řekl, tak také udělal: letos 7. února překonal 5700 kilometrů bílého světadílu a dál už zase pluje jižním Pacifikem na své milované dvojstěžňové plachetnici Pangaea. Není totiž ještě ani v polovině plánované trasy: šest kontinentů a čtyřicet tisíc kilometrů procestuje v rámci expedice Od pólu k pólu (Pole2Pole) na lyžích, s lodí a terénním autem bez cizí pomoci, podobně jako když zdolával himálajské osmitisícovky bez kyslíku. Švýcarský Jihoafričan vyplul loni na jaře z Monaka, kam se hodlá − obchvatem přes Papuu-Novou Guineu, Borneo, Indii, Kamčatku, severní pól a Grónsko − do podzimu 2018 zase vrátit.

"Moje biologické hodiny se v Antarktidě přeřídí. O polárním dni svítí slunce neustále, a tak tu má můj den třicet hodin. Z těch jedu denně čtrnáct až dvacet hodin na lyžích, pět hodin spím a zbytek dne si stavím stan, připravuju jídlo, jím a tak," vysvětluje.

Čtenáři jeho cestopisů vědí, že si Mike každý den najde patnáct minut i na nejdůležitější zápisky. "Kromě ujeté vzdálenosti, noclehu, stravy a vlastních pozorování si zaznamenávám i svoje dojmy, protože ty mi stejně dobře pomohou si každý konkrétní den vybavit. Zapisuju jen klíčová slova, ale třeba i z dvouleté expedice si podle nich zpětně živě jednotlivé dny připomenu," dodává Horn.