Copak je to za vojáka: Členové Hradní stráže nejsou jen fešáci pro parádu

Když se o víkendu prohání po dálnici na hřbetě své milované mašiny nebo doma s manželkou řeší, že s jejich patnáctiletou ratolestí pěkně cloumá puberta, je to Petr Holeček. Vášnivý motorkář a táta od rodiny. Jakmile ale v pondělí před sedmou ráno projde branou do kasáren Hradní stráže v Kanovnické ulici, je to kapitán Holeček. Voják z povolání a zástupce náčelníka oddělení zabezpečení výstroje. Odpečetí dveře místnosti, kde nás přivítá pětice figurín oblečená v různých stejnokrojích. Jedna z nich, manekýn v maskáčové výzbroji, má na jmenovce vyšité Holečkovo jméno. "Jó, takhle jsem vypadal před dvaceti lety," zavtipkuje. Už zdálky budí respekt − statný tmavovlasý chlap s energickými gesty a hlasem jako zvon. Ten se mu hodil, když deset let sloužil v různých funkcích na strážní rotě čítající přes 70 vojáků.

Okna místnosti vedou na nádvoří, kde vojáci v tmavomodrých zimních stejnokrojích nacvičují slavnostní střídání pod dohledem velitele roty. "Na rámě zbraň! Přímóóó hleď!" Balík vojáčků se pohybuje jako jeden muž a jejich podrážky cvakají o dlažbu v přesném rytmu. Seshora vypadají jako družstvo synchronizovaných akvabel ve vojenských úborech. "Znovu! Ten cvik byl hrozně odfláknutý." Velitel není spokojený s provedením, ačkoliv netrénované oko by žádný nedostatek nespatřilo. Studené mrholení zalézá až do morku kostí, chlapi na sobě ale nedávají nic znát a celou choreografii sjedou ještě několikrát. Tohle pro ně nic není, jsou zvyklí stát hodinu v kuse bez hnutí za spalujících veder, v silném větru i za hustého sněžení.

"Když já byl ještě na strážní rotě, cvičívalo se ,na rameno zbraň', jenže historici zjistili, že se jednalo o cvik wehrmachtu. Tak se přepracoval a teď se cvičí původní cvik legionářů, z jejichž tradice Hradní stráž vzešla," říká Holeček. Sám už tenhle čestný tanec absolvoval tolikrát, že by ho mohl předvést i pozpátku. "To je jako jízda na kole, tím drilem se vám to dostane do krve," povídá a začne vzpomínat na svoje první střídání na Pražském hradě: "Mraky lidí a všichni na vás koukají. A já měl takovou trému, že jsem byl vyklepanej jak startka."