Index štěstí

Občas se mi stává (naštěstí!), že se vracím z cest, které zahýbaly mým vesmírem. Jiné prostředí, lidi, způsob života, to jsou všechno impulzy, které v roli pozorovatele vždycky postupně zpracovávám a někdy ve mně ještě dlouho zůstanou. Letošní léto jsem se vydala na několik takových cest. I když asi nikdy nic nepřebije kouzelný dvoutýdenní road trip (ano, další!) s mými dětmi po Francii – přes Paříž k oceánu až do Pyrenejí na pár etap Tour de France – byla jsem na jednom místě, kde jsem měla prostý pocit štěstí.

V Bhútánu jsem se dostala za hranice pozemské vděčnosti, přemýšlela jsem víc než kdy dřív a styděla jsem se častěji, než bych si přála. Tohle bylo dobrodružství, které není pro každého, odjedete do odlehlého koutu země pod Himalájemi, který když si navnímáte, může vám dát víc, než dostanete v těch nejluxusnějších destinacích. Do Bhútánu jedete pro sebe a s pokorou se pak vracíte zpátky.

Šťastní.

Zatímco podle letošních výsledků World Happiness Report je neotřesitelně nejšťastnější zemí Finsko následované svými severskými sousedy Dánskem, Švédskem nebo Islandem, a s odskokem pak Kostarikou nebo Nizozemskem, Česko je na 20. příčce, hmm, v Bhútánu si štěstí měří sami.

Skrz podrobný dotazník, kde občané odpovídají na otázky typu: Jak se cítí – Kolik času tráví v práci a kolik s rodinou – Jestli umí tradiční řemesla – Jaký mají vztah se sousedy – Zda mají dostatek jídla – a podobně.

A pak je tu statistické vyhodnocení.

Podle odpovědí můžete dosáhnout na status (klesajíce): Hluboce šťastný, Rozsáhle šťastný, Mírně šťastný nebo Zatím nešťastný…

Proč to píšu? Protože být šťastní chceme všichni, někdy to se svými nároky možná trochu přeháníme, nebo shazujeme drobné pocity štěstí jako nedostatečné, nebo naopak strašíme sami sebe tím, že to přece může být všechno horší, a tedy musíme být šťastní za to, co máme. Ukrojte si čas od času pár minut a zkuste o tom vědomě přemýšlet.

Takže teď úplně upřímně, no pressure:

Jste šťastní?