Znám se, svůj neklid. Přesně ony momenty, kdy hledám inspiraci, téma i prostředí, jímž se instinktivně potřebuji obklopit. Nejpříhodnější jsou rána, kdy ostatní ještě spí a příroda poskytuje ticho, tolik potřebné k tomu, abych cítila, co přichází. Na jedné straně bezprostřední klid, zároveň naléhavost příštího, které se nesmí ani nemůže uspěchat. Jako kdybych se pozorovala zevnitř i zvenčí.

Okolní podmínky se s prvními hodinami po rozbřesku proměňují v dopolední kavárnu, kde panuje čilý, a přesto příjemný ruch. Dívám se velkým oknem tradičního caffè na vinice v toskánském údolí. Dřevěný rám skleněných tabulí doslova vyřezává živou vedutu, která nepostrádá nic z atmosféry renesančních pláten.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se