Staré stavení posazené do svažité louky, kterou protéká malý potok, kvetou tu divoké orchideje a nad ní po železniční trati č. 198 párkrát denně projede lokálka ve směru Strakonice–Volary, se sebevědomě rozhlíží do kraje. Stojí tu už víc než dvě stě let. Ve sklepení už ale dávno nejsou hospodářská zvířata a černá kuchyň se mezitím proměnila v tepající srdce domu, který právě teď rozeznívá dětský smích malé A. a jejího mladšího brášky V.

Zbývá vám ještě 95 % článku