S nachýlením roku se dostavil jeden z jeho nejlepších institucionálních zážitků. Výstava italsko‑francouzského sochaře Medarda Rossa (1858–1928) s početnou skupinou děl jeho současníků stejně jako nejaktuálnějších jmen mezinárodní scény je nečekanou, brilantní příležitostí k pochopení, jak se rodí významné kapitoly dějin umění.

Smělost, s jakou Rosso přistoupil k sochařskému médiu a materiálům na přelomu 19. a 20. století, se stala inspirativní nejen pro modernisty Guillauma Apollinaira a Alberta Giacomettiho. Sochařky Louise Bourgeoisová nebo Phyllida Barlowová jej zařadily mezi své nejoblíbenější umělce a Robert Morris na něj zase odkazuje ve své eseji Anti‑Form z roku 1968.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
za 80 Kč s mobilní aplikací
a bez reklam nebo za 40 Kč bez mobilní aplikace
a s reklamou
Máte již předplatné? Přihlásit se