Milý Karlíne,

matně si pamatuju, jak jsem si v newsroomu zalepila svoji jedinou, úplně malou krabici a nechala ji poslední den odnést stěhováky pryč (tahle fotka vznikla krátce poté). Bylo to na konci června, přesně před jedenácti lety, a Economia se z vrcholku Letné, která tenkrát ještě vůbec nebyla hipster, stěhovala sem dolů, kde naopak první hipsterské podniky už byly a my se těšili, až je objevíme. Tvoje ulice lemovaly vzrostlé stromy, všechno vonělo novotou a každý za námi chtěl do Pernerovy 47 přijíždět na návštěvu. Do největšího a nejkrásnějšího newsroomu na světě.

Dobře, možná byl největší jen v Evropě, ale nejkrásnější jednoznačně je, na tom trvám!

Tehdy jsem sem přicházela v partě novinářů z iHNed.cz – pro ty, kteří si nepamatují, to byl zpravodajský web Hospodářských novin. Každý den ho tmelila parta skvělých lidí, kamarádů a profíků, kteří se ve světě nejen novinařiny ani po letech neztratili: Pavla Francová, Eliška Nová, Marcela Jurková, Zdeněk Mihalco, Karel Tinl, Petr Koděra, Vašek Kozák, Milan Mikulka, Honza Kubita, Tomáš Málek, Štěpán Horn… a v neposlední řadě naše šéfka Lucie Tvarůžková.

Moc dobře si pamatuju na chvíli, kdy jsem tady ve zrekonstruované tovární hale s prosklenou střechou, kde se od 19. století vyráběly kotle, poprvé zaklonila hlavu. Nad hlavou jsem měla přes deset metrů volného vzduchu do výšky a snad padesát metrů do dálky, kudy se moje myšlenky mohly rozletět na všechny strany. Ve zpravodajském režimu, kdy vstáváte často před rozbřeskem, abyste pochytali to nejdůležitější, co se ve světě děje, to byl hodně osvěžující moment. Pohled, který vás i po letech fascinuje úplně stejně jako tenkrát. Místo, kde nacházíte inspiraci.

Jedenáct let je ale dost dlouhá doba na to, aby se nic nezměnilo. Naše původní parta se rozpadla, pár nás tu ale stále je. Hospodářky jsou v nejlepší kondici za poslední roky, já jsem mimo jiné pyšná máma (!) a posunula jsem se o pár stolů dál, od zpráv k lifestylu.

Magazín PročNe také ušel dlouhou cestu a už nevzbuzuje jen srdcechvění nad krásnem, ale cílí i na čtenáře lačnící po zajímavých příbězích výjimečných lidí, míst a projektů, které stojí za to znát a vyprávět o nich dál.

Dneska mám zabalených krabic pět. Už za pár týdnů se posuneme dál, na druhý břeh Vltavy, do Holešovic. Tam, kde prý časem bude „nový Karlín“. Už teď ale vím, že budu přebíhat tu naši krásnou lávku HolKu zpátky, jak nejčastěji budu moct. Na kafe, oběd nebo jen tak. Slibuju. Mám jen jedno skromné přání: Ať je těch příštích kdovíkolik let stejně dobrých jako těch jedenáct karlínských. Nebo ne, ještě lepších!

Milé čtenářky a čtenáři, přejeme vám krásné léto,

užijte si každou jeho chvilku a posbírejte co nejvíc inspirace!