Chorvatský běh s čokoládou v puse

Lepší je vyběhnout brzo ráno, nebo když zapadá slunce. Povrchy se střídají, občas stará dlažba, občas trochu písku, ale lidí kolem je méně a dvanáctikilometrová promenáda kolem moře, které se již 135 let poeticky říká Lungomare, dovoluje držet tep v pohodové aerobní zóně. Tady, jen pár desítek minut od průmyslového města Rijeka, vznikal moderní turismus v Chorvatsku. A ovlivnil při tom i kus Itálie, Rakouska a pochopitelně také zámožné Pražany.

„První opravdu turistický hotel na východě Jadranu je zdejší hotel Kvarner. Postaven v Opatiji v roce 1884 podle plánů vídeňského architekta Franze Wilhelma,“ říká s trochou pýchy dlouholetých místních obyvatel Vedrana Baretić ze společnosti Liburnia Hotels & Villas, která zde vlastní největší síť hotelů, včetně zmiňovaného Kvarneru, nebo i moderního pětihvězdičkového Ambasadoru s vlastní fine‑diningovou restaurací Cubo a wellnessovým centrem, zabírajícím pozemek pro velký dům. Kolem Vedrany se zelená velký centrální městský park plný palem a subtropických vzácných dřevin, který je kultivován už více než sto let a barvy tady neztrácejí sytost ani v době, kdy je v Česku sníh a minus deset.

Právě pro mírné podnebí vhodné pro léčbu plicních onemocnění si na konci devatenáctého století první turisté, kteří se tehdy pochopitelně rekrutovali z nejbohatších vrstev, zdejší pobřeží oblíbili. Jezdila sem císařská rodina a dvanáctikilometrová „Lungomare“ promenáda, jejíž první část se dokončila v roce 1889, se jmenuje celým názvem – jak jinak: Promenáda Frantšika Josefa I. Vše přitom vzniklo tak, že si první vilu v rybářské vesnici postavil už v roce 1844 bohatý obchodník z Rijeky Iginio Scarpa, založil místní výjimečný park a začali ho navštěvovat zámožní přátelé z habsburské monarchie. Definitivní punc toho správného místa pak dal výkonný ředitel jižní části rakousko‑uherské železnice Friedrich Schüler, který si zde v roce 1882 nakoupil pozemky a začal s developmentem. To vše jen devět let poté, co železnice poprvé zastavila na dostřel města.

Ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století už pak bylo místní pobřeží „rock star“ destinací pro rakousko-uherskou a italskou smetánku a téměř deset let zde měl koupený dům i jeden z nejslavnějších českých houslistů Jan Kubelík, jenž definici zámožné výstřední hvězdy díky svým americkým koncertům bohatě splňoval. Dnes má ve městě moderní sochu, která stojí před hudebním pavilonem a autorkou je Tatjana Kostanjevičová.

Že celá ta rakousko-uherská historie vypadá jako zaprášená nuda? Omyl, v Opatiji to žije. A čím dál víc. Po socialistickém omšení a smutných devadesátých letech město v posledních dvou dekádách opět jede naplno, kromě turistů přitahuje díky poloze také byznysové kongresy z celé Evropy, a navíc pořádá prakticky každý měsíc nejrůznější festivaly. Nejznámější a nejnavštěvovanější je hudební RetrOpatija, kdy se na konci června město promění na víkend v to nejlepší hudební (ale i jiné) retro a začne třídenní party plná swingu, rocku, jazzu, elektrického disca, pin‑up girls a starých aut. Letos vše vypukne ve čtvrtek 27. června. V lednu lze navštívit festival masek, v listopadu zase festival čokolády, na který se jezdí chlubit i nejlepších vídeňští čokolatéři a bohatý je zde také advent. A pokud někdo zatouží po horské přírodě, necelých 15 kilometrů z centra je vstup do přírodního parku Učka, což je 146 kilometrů čtverečních chráněné přírody v průměrné nadmořské výšce 750 metrů. Dost na vyčištění hlavy i po dlouhé noci.

O vzduch, přírodu a odpočinek tady jde totiž stejně pořád nejvíc. Jestliže vše vzniklo jako ozdravovna pro plíce díky mořskému podnebí a lehké středomořské kuchyni říznuté Itálií, dnes je to… vlastně to samé. Jen vše zastřešují moderní pojmy jako longevity, wellbeing či work‑life balance. Místní hotely s nimi vsázejí na turisty, kteří je mají díky relativní blízkosti Vídně a Budapešti jako cílovou destinaci pro odpočinek a sport třeba jen na prodloužený víkend. Z Prahy je to přece jen dál, osm hodin svižné jízdy, ale hlavně na jaře a na podzim to může být hezká alternativa nudným lázním. Tady totiž pořád dýchá mocnářství se špetkou Itálie a dvanáctikilometrové Lungomare navrch.