Přítomný čas

Při nedávném setkání na žižkovském dvorku galerie hunt kastner jsme s Jaromírem Novotným na zahájení jeho nové výstavy mluvili o tom, co jsme zažívali tento rok. Podvečer v lehkém dešti nechal vyznít nelehkosti minulých událostí. Jaromír je mimo jiné pojmenoval jako opuštění zaběhlých procesů, jako práci na malých formátech, u kterých netušil, jestli dají vzniknout něčemu novému.

V přítmí intimního prostoru, v rytmickém rozestupu visí šestice pláten nesoucí téměř sochařský rukopis. Každý rám je vyjádřením křehkosti bytí, jeho průsvitně mléčný charakter materie dává tušit o věci samotné. „Potřeboval jsem kus reality.“ Jeho věta, která mi od té doby zní v hlavě. Věc – prst ze zahradní použité rukavice, kousek límce košile, guma na gumování – se protnula s metafyzickým plánem, jakoby v něm pozastavená, a přitom bytostně tělesná.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se