Odvážnější, velkolepá show Cirku La Putyka. S principálem Rosťou Novákem o novém představení i plánované roční pauze

V listopadu tady bylo rušno, tréninková hala, protější Skleněnka s vysokou střechou a prosklenou čelní stěnou a poslední týden i velký sál Jatek 78. Zkoušelo se každý den nepočítaně hodin, technický tým ladil ukotvení, došívaly se kostýmy, zkoušela se hudba, kterou složila a nazpívala Katarzia, světla, choreografie a akrobatické prvky, při kterých se vám zatají dech.

Na nekonečné schody pokaždé vtrhlo osmnáct účinkujících, aby předvedli, co umí. A před tím vším stál Rosťa Novák, režisér a zakladatel souboru, který si kabaretní představení R.I.E. (Rest in Euphoria) vysnil a už od začátku roku skládal jeho jednotlivé součásti dohromady tak, aby spolu dokonale fungovaly. „Tohle představení je o euforii, o tom, jak si ji užít, jak v ní vědomě zůstat co nejdéle a ten moment natáhnout. A taky jestli to náhodou není ta cesta k ní, ty schody, po kterých stoupáme, co je na tom to nejdůležitější,“ vysvětluje mi během jednoho volného dopoledne. „Je to víc konceptuální představení, dáváme prostor tématům, která rezonují, přidáváme dětskou spontánnost, radost i nahotu jako přirozenou součást každého z nás. Zkoušeli jsme jeden jediný měsíc a teď máme během prosince 21 představení. A to je všechno, konec. Šílený tempo.“

Velký cirkusový příběh rodiny Novákových: Cirk La Putyka se chystá do Edinburghu a chce „zase najít radost“

23. 6. 2022 ▪ 8 min. čtení

Když Rosťa Novák Cirk La Putyka před patnácti lety zakládal, věděl, že chce dělat mimořádné divadlo, které viděl ve světě. Spolu se svým bratrem Vítkem, spoluzakladatelem souboru, jsou osmou generací rodiny slavného loutkáře Matěje Kopeckého a k divadlu tak měli blízko od dětství. Svojí odvahou ho inspiroval progresivní La Clique Cabaret z Edinburghu a rychle se ukázalo, že přinést českému divákovi nový cirkus, který znali hlavně ve spojení se slavným Cirque du Soleil, byl skvělý nápad – nový cirkus na české scéně chyběl, což dokazovala beznadějně vyprodaná představení, i úspěšné výjezdy do zahraničí, kde se rychle zařadili mezi to nejlepší, co současná světová scéna nabízí. Dnes má jeho soubor zhruba 130 členů, z toho téměř polovinu tvoří umělecká složka a mezi nimi jsou standardně i artisti ze zahraničí a studenti z Ukrajiny, které si se začátkem války vzali pod svá křídla.

„Jednou za tři roky pořádáme konkurz, a když jsme ho dělali letos v únoru, přihlásilo se nám do něj přes 550 umělců ze 34 států, myslím. Vybrali jsme jich 70 a ti přijeli osobně do Prahy,“ popisuje. Nové členy vybíral už i s ohledem na chystané R.I.E.: „Máme tam celkem osm zahraničních účinkujících a deset dalších jsou kmenoví členové Putyky. Všichni jsou výborní. Při výběru jsem v tom musel najít chemii, jsou to osobnosti, každý z nich je jiný a pozorovat, jak spolu komunikují a navzájem se obohacují, to je neuvěřitelné.“ Někteří z nich vystudovali cirkusové školy, jiní mají gymnastický background a část z nich jsou tanečníci.

Průměrný věk akrobatů La Putyky se pohybuje mezi dvaceti a třiceti lety. Členové původní sestavy se často posouvají na jinou pozici a v divadle zůstávají. Díky zkušenostem jsou cennou součástí souboru jako třeba asistent režie, choreograf nebo technik. „Před těmi patnácti lety jsme vlastně byli na vrcholu. Mně bylo 28, a to jsme teprve začínali, takže se nám ten vrchol kariéry trochu posunul. Teď je to ale jinak.“ Proto součástí jeho „péče“ o soubor jsou i workshopy s odborníky, kteří mladým umělcům radí, jak a kdy regenerovat, co nejíst před představením, jak se starat o tělo a předcházet zraněním, proč je důležitá prevence, a pomáhají jim nastavovat nějaký režim, aby jejich tělo mohlo fungovat co nejdéle.

„Když jsem to viděl i na tom konkurzu, tak jsem si říkal, že už je to opravdu velký ansámbl a že jsou fakt šikovní, takže se teď nechci dál rozrůstat. Máme dramaturgický plán do roku 2028 a já se chci příští čtyři roky věnovat těm, které tu máme. Chci jim dát příležitost k nějakému osobnostnímu i uměleckému růstu, aby třeba zkusili sami tvořit,“ upřesňuje své plány principál. Jeho velkým snem totiž je, aby se k nim nechodili diváci dívat na cirkus, ale aby opravdu vnímali členy souboru, aby si je oblíbili, znali jejich příběh a věděli přesně na koho jdou nebo přišli kvůli němu. „Teď tu máme třeba Patricka McMastera, mladého Brita, který teď nedělal pět let cirkus, protože v Londýně studoval práva. A teď je tady a je skvělý. V Česku máme velkou divadelní tradici a stejně jako se chodí na Pavlu Beretovou do Národního divadla nebo na Ivana Trojana do Dejvického, tak bych si přál, aby lidi chodili za konkrétními umělci i k nám.“

Platí přitom, že to může být akrobat, ale i choreograf či režisér – i proto dlouhodobě spolupracuje se zahraničními hvězdami, které nejsou sice vidět na jevišti, ale díky nim jsou představení výjimečná – jako nyní akrobatická designérka Chloé Farahová nebo technický šéf veškerých úvazů a jištění a staveb na jevišti Mathieu Grégoire, oba roky pracovali pro Cirque du Soleil.

Hledání nového domova

Příští rok v listopadu oslaví Jatka 78 deset let od chvíle, kdy našli zázemí v pražské tržnici v Holešovicích. „Bez dotací magistrátu a ministerstva bychom vůbec nemohli fungovat. To je pro nás jako alfa omega. Jestli a jak se s námi dál počítá, ale teď vůbec nevím,“ přiznává Novák. Kdyby se prý našel někdo, kdo by mu poskytl prostor, kam by se mohl s La Putykou přestěhovat, neváhal by. „V Praze je několik volných budov a pozemků, které by byly ideální a nás by posunuly zase o kus dál. Takže zatím zůstáváme tady, kde máme maximální kapacitu 350 lidí, neustále řešíme problémy s vytápěním, vedle ve Skleněnce, která je nádherná a my tam zkoušíme, se netopí vůbec, tady zase není zaizolovaná střecha a pořád čekáme na rekonstrukci, kterou nám už dávno slibovali,“ popisuje stav budov divadla v areálu. Ten by měl v příštích patnácti letech postupně projít kompletní rekonstrukcí – počítá se i s největší halou, kde kromě Jatek 78 sídlí ještě Alza a Norma, která má zatím jen jednu kotelnu a každému z pronajímatelů vyhovuje jiný harmonogram vytápění, což ruku v ruce zvyšuje náklady na energie, na celkový provoz. „Já už prostě trošku ztrácím sílu tady dál pokračovat, snažit se tenhle barák někam posouvat,“ povzdechne si Novák.

Také on řeší ještě stále dopad covidových let a války na Ukrajině, které se propsaly do cen a jim stouply náklady na fungování od výroby přes člověkohodiny až po energie. „Dřív jsme byli schopni pokrýt náklady z vyprodaných představení a to, co zbylo, jsme mohli investovat do další tvorby. Dnes je ta investiční část výrazně nižší, zároveň bojujeme s tím, abychom vůbec vyprodali. Praha má extrémní počet divadel, takže konkurence je v tomhle směru obrovská,“ popisuje s tím, že náklady třeba konkrétně na R.I.E. se vyšplhaly do nižších milionů. Platí tady jednoduchá rovnice: „Bez kombinace mít skoro vyprodáno, získat dotaci od magistrátu a ministerstva a mít silné partnery, nemůžeme fungovat. Končíme,“ popisuje existenci divadla, která stojí na třech zmíněných pilířích. „S většinou našich partnerů stavíme na dobrých dlouhodobých vztazích, jsme za ně moc rádi, zároveň by bylo skvělé nemuset řešit toto téma každý rok,“ naráží na téma dlouholetých partnerství.

Zároveň si je dobře vědom toho, že tady existuje tenká hranice mezi tím, koho přizvat a koho ne, komu říct a komu ne. „Obecně jako partnery chceme lidi, kteří milujou to, co děláme a chtějí být u toho s námi,“ vysvětluje Novák. A s tím souvisí i hledání nových prostor. „Když to přeženu, potřebovali bychom větší zázemí, větší divadlo i lepší finanční podmínky pro zaměstnávání lidí. A na to nám dotace a současný sponzoring vlastně nestačí. Zprofesionalizovat to všechno a investovat do lidí, do zahraničních spoluprací se zkušenými odborníky, které nás posunou mnohem rychleji dál.“

Kromě toho čeká Rosťu Nováka příští rok ještě jedna velká změna – dává si pauzu, protože se potřebuje nadechnout. „Potřebuju nebýt pod tím neustálým stresem z premiéry. Naopak chci pomáhat těm lidem tady, být jim k ruce a věnovat se jim. Ale nechci, aby se všechno scházelo u mě, jako je to teď, nechci být chvíli iniciátorem,“ přiznává. „Potřebuju se soustředit taky sám na sebe, abych se třeba dokázal režijně posunout i já sám.“ Mezitím už ale plánuje představení na rok 2026, na kterém spolupracuje s Akramem Khanem, světovou hvězdou současného tance, a když o něm vypráví, rozzáří se mu nadšením oči: „To je asi takový úspěch, jako když se Národnímu divadlu podařilo dostat sem slavného Roberta Wilsona!“