Jak jsem se stal digitálním nomádem: šéfkomentátor Petr Honzejk otestoval Californii v Orlických horách

Probouzím se. Zatraceně, devět hodin! Za chvíli je porada! „Že já jsem ty záclonky zatahoval,“ vyčiňuji sám sobě. Rychle se připojit přes Meet! Odstraňuji zatemnění, jde to snadno, otevírám okno a posuvné dveře. Dovnitř proniká chladivý vzduch, proříznutý ranními paprsky slunce. Kolem les, nade mnou čisté nebe, nikde nikdo. Začíná porada. „Kde jsi, to je nějaká nová tapeta?“ komentuje editor Vladimír z karlínské redakce scenerii hřebene ranních Orlických hor za mnou. Houby tapeta, pomyslím si. Ráno i okolí, prostě všechno, do čeho jsem se před chvílí probudil, je tak pravé, jak jen může být. Sedím v obytném voze Volkswagen California, na plotýnce se mi vaří voda na kafe, poslouchám, o čem se kolegové chystají psát. Takhle by se prožívat všední dny opravdu daly. O těch volných ani nemluvě.