Dnes budu nezvykle osobní. Snad mi prominete. Dubnové vydání tradičně věnujeme mužům a všemu, co je baví, co mají rádi, čím se chtějí obklopovat, co nakupovat a co zažívat. Ať už to jsou dokonalé hodinky, skvělá auta, sofistikovaná móda nebo jedinečné cesty přes půl planety. Na první dobrou jednoduchá rovnice, která vždycky funguje. Je tu ale něco, co v jejich životech, v životech nás všech, zaujímá skálopevné místo a nedá se koupit. Není samozřejmostí a my všichni, kdo to něco máme, máme velké štěstí. Životní partner, láska, blízký přítel. Někdo, kdo je nám inspirací, koho potřebujeme mít poblíž. Kdo nás drží za ruku, když to potřebujeme. I když to často zbytečně bagatelizujeme, protože se stydíme, že my sami nejsme tak milý, hodný, empatický, dokonalý jako on.
Neukázat navenek svoji slabost je jednou z našich dospělých rolí, díky které se snažíme obstát v divokým světě kolem nás. Časem ale zjistíte, že je to právě láska a upřímnost, které si společně a nekompromisně razí jedinou správnou cestu vaším životem. Jen tak se totiž dá s tím venku bojovat. Jen tak je vaše bytí opravdové. A tak se stane, že vám životem proběhne někdo, kdo si vás právě tou svou nezištnou láskou a obětavostí naprosto získá. Úplně neplánovaně, tak, že se té ryzí duši (naštěstí) neubráníte.
Vedle nás často rostou skvělí partneři, přátelé i lásky. A já vám všem přeju, abyste toho svého parťáka našli, nechali ho proniknout do svého světa, učili se od něj a čerpali z každé společné chvíle. Protože to je to štěstí, které si musíme hýčkat. Mít u sebe člověka, pro kterého stojí za to zrušit všechny pracovní schůzky v jinak počmáraným diáři, když vás potřebuje, je něco jedinečného.
Jestli ho máte, užívejte si každou minutu, kdy jste spolu, kdy na sebe jen myslíte. Nikdy totiž nevíte, kdy se vám postaví do cesty nemilosrdný osud. I pak ale, i když vás pokaždé ostře bodne u srdce, na něj budete vzpomínat. Nikdy nezapomenete.
Tyhle řádky věnuji své drahé švagrové Verče. Nezapomenu.
S láskou, G.
