Vrátila jsem se do New Yorku po několika letech. Nezměnil se. Východ slunce nad řekou s nachovým nádechem září kolem vysokých budov, městská bríza a ranní káva ve West Village, nedaleko velkých jmen galerijního světa, je obrazem každého nového dne, stejně jako tomu bylo vždycky. Vždy tady přemýšlím, jaká byla perspektiva umělců, kteří sem od počátku minulého století přicházeli. Jak se jejich evropské chápání umění protnulo s místní vizualitou a dalo zrodit se ikonám, ke kterým se dodnes vztahujeme. Jsou to velké příběhy galeristů a generace umělců, kteří vytvořili další kapitolu dějin umění poválečného období.
Ale co se tu děje dnes? Prožíváme snad také další etapu, kterou lze připsat samotnému městu a jeho scéně, nebo jsme již součástí globální sítě a New York je jen jedním z jejích uzlů? Na pozadí současných událostí se zdá, že je opět místem, které umění přeje. Ačkoli dominance trhu je jednoznačná, na východním pobřeží stále převládá tradiční filantropická filozofie podpory umění a jeho institucí.
A já tu tentokrát měla jedinečnou příležitost setkat se se sběrateli Barbarou a Aaronem Levinovými. Kdysi jsme se potkali v Praze, ale návštěva jejich domu, který je doslova galerií současného umění se zaměřením na konceptuální tendence – jeho srdcem je pak logicky Marcel Duchamp –, mě doslova fascinovala. Nejen však samotnými díly, ale jejich „kurátorskou“ koncepcí. Bylo to poprvé, kdy jsem slyšela mluvit sběratele o „nových“ souvislostech mezi umělci, které sami objevili. Jak by mohl Bruce Nauman vytvořit rané dílo bez znalosti Giacomettiho? Jak se v té kolekci najednou projevují vzájemné analogie mezi Marlene Dumasovou, Cindy Shermanovou a Andy Warholem?
S radostí jsem viděla také množství současné fotografie. Jedna stěna se téměř podobala aktuální výstavě Wolfganga Tillmanse v MoMA (na snímcích nahoře). Několik prací jednoho z nejdůležitějších fotografů současnosti bylo instalováno se stejnou „lehkostí“, s jakou sám autor zachycuje svět, v němž žijeme. Tillmans se zabývá lidskou percepcí a nejbližší mu je onen moment, kdy se něco neznámého stává zřetelným. Je to odvaha dívat se „přes hranu“, za horizont dnešního dne, která je společná tehdejší a dnešní generaci, která do New Yorku přichází.
Autorka je historička umění a galeristka, www.drdovagallery.com
