Večeře u Louise Vuittona. Dostali jsme pozvánku na velkolepou hostinu

Tady to všechno začalo, necelou půlhodinu jízdy severozápadně od centra Paříže. Když přijíždíte do secesního sídla rodiny Louis Vuitton v Asnières, hned za branou vás ohromí pohled do udržované zahrady plné vysokých stromů a rozkvetlých keřů. Samotný dům vás zase upoutá velkými okny s vitrážemi. A to ještě nevíte, co vás čeká uvnitř – interiér protkaný historií rodiny, která spojila řemeslo s uměním a vytvořila jednu z nejcennějších módních značek světa. Historické fotografie, unikátní zavazadla dovezená z Maroka, květinové motivy, parfémy a knihy. Nad tím vším ve vstupní hale bdí portrét zakladatele ateliéru Louise Vuittona. A v prvním patře se mezitím chystá večeře pro vybrané evropské novináře, na menu je humr, steak, dokonalý dezert s broskví a šampaňské.

V zahradě u domu ještě nedávno rád sedával i Patrick‑Louis Vuitton (zemřel v roce 2019 – pozn. red.). Stejně jako jeho prapradědečkovi mu vyhovovalo, že může bydlet hned vedle dílen a chodit se dívat, jak mistři řemesla vyrábějí zavazadla na přání zákazníků. Naše cesta začíná právě tam.

Platí tady striktní pravidla: Nesahat, nefotit a držet se vyznačené cesty! V přízemí rozlehlé budovy s obrovskými prosklenými okny je truhlárna. Pracovníci tu na stolech i nástěnkách mají vyskládané výkresy a pak už jen hbitě z pevné, ale zároveň lehké překližky vyřezávají a začišťují požadované tvary budoucích kufrů a boxů. To už ale míříme do skladu látek. Vzduch je doslova nasáklý typickou vůní kůže. Vedle teletiny tu ale čeká na svou příležitost i kůže krokodýlí, pštrosí nebo hadí. Všechny obarvené do nejrůznějších odstínů, v lesku i bez něj. „Uvědomujeme si, jak moc vzácná kůže to je, proto ji využíváme jen v limitovaném počtu na speciální kolekce a téměř beze zbytků,“ popisuje naše průvodkyně.

Portrét Louise Vuittona v mladém věku od čínského umělce Jen Pchej-Minga

Foto: archiv značky

Jsou tu i role povoskovaného plátna s ikonickým monogramem a dalšími vzory, které se už za pár okamžiků budou stříhat podle šablon. O patro výš už řemeslníci skládají zavazadla dohromady, upravují vnitřek a potahují dřevo látkou a kůží, které přichycují malými zlatými hřebíčky. Jeden za druhým umisťují jemným ťukáním v dokonale pravidelných rozestupech. Tak vznikají kosmetické kufry, kterým nechybí ani stolička, speciální boxy pro každého domácího mazlíčka i klasická velká zavazadla, která si zákazník snadno vyskládá do kufru svého vozu.

Právě to stálo u zrodu značky. Louis Vuitton, v tu chvíli už zkušený matador, který strávil sedmnáct let v obchodě se zavazadly a obaly na přání, „zploštil“ vypouklá víka kufrů, která zbytečně zabírala místo, a brzy se stal hlavním dodavatelem zavazadel na císařský dvůr Napoleona III. Bonaparteho a jeho manželky. Ale popořadě… Louis se narodil do chudé rodiny s řemeslnou a farmářskou tradicí, po smrti matky a napjatých rodinných vztazích se ve třinácti letech rozhodl, že odejde do Paříže. Jeho cesta trvala dva roky. Vystřídal nejrůznější práce, od truhlařiny po poslíčka až k balení zboží pro zákazníky. Nastoupil do obchodu Monsieura Maréchala, který vyráběl velké těžké kufry, a učil se. Strávil tam dlouhých sedmnáct let, bydlel v malém pokojíku nad dílnou a pak se rozhodl, že začne vyrábět zavazadla na míru sám, a otevřel si dílnu nedaleko Place Vendôme. Seznámil se se španělskou hraběnkou Evženií de Montijo, která se později stala manželkou císaře Napoleona III. a z Vuittona učinila hlavního dodavatele zavazadel na císařský dvůr. Od té chvíle se výrobky Louis Vuitton staly exkluzivním zbožím a známkou luxusu i vysokého společenského postavení. A rezidence v Asnières domovem jedinečného savoir‑faire.