Z našich životů se divně vytrácí zájem o krásu, říká architekt Stanislav Fiala

Do posledního patra Schönkirchovského paláce vede točité schodiště. Stanislav Fiala v něm má kancelář, která zaujme návštěvy hned v několika ohledech. Visí tu hamaka na chvíle siesty, na těžkých kovových nohách stojí staré rýsovací prkno se závažím a za ním čekají čtyři elektrické kytary z jeho sbírky. Když přijde ta správná chvíle, zabrnká si na ně něco od oblíbených Pink Floyd.

Výjimečné je ale to, co má Fiala při práci nad sebou, před sebou a pod sebou. Na okolní pražské střechy je výhled skrz úzký pruh oken, která působí jako střílny. Nad hlavou má barokní metodou zhotovený dřevěný krov bez šroubů a hřebíků a pod nohama zase skleněnou podlahu, přes niž shlíží na své (doslova) podřízené z architektonického studia Fiala + Němec. Právě s Petrem Němcem a jeho kolegou Janem Fidlerem, což je dvojice za developerskou skupinou Sebre, staví jedny z nejvýraznějších staveb v metropoli. V uplynulých letech dokončili mimo jiné kancelářskou budovu Drn, která je s Schönkirchovským palácem spjatá jako unikátní propojení staré a nové architektury.