Výtvarník Rony Plesl rád přiznává, že ač je muž, má ženskou duši a je za ni hrozně rád. Na sedadle spolujezdce jsem se s ním vydala do Benátek, abych byla svědkem toho, když v prostoru kostela Santa Maria della Visitazione vztyčí své přelomové dílo. Obří skleněné sochy. Času na povídání s ním i jeho vnitřní animou jsme měli spoustu a v majestátním sakrálním prostoru, kde příchozí po staletí intuitivně ztišovali hlas, jeho slova o to víc rezonovala.

Zaznívala v nich láska k umění, italské a francouzské módě i k ženám, se kterými si povídá raději než s muži a jejichž pohled na svět ho nepřestává inspirovat. Jeho zapálení pro feminismus je místy až fascinující. Není se ale čemu divit, celý život ho obklopují. Hodně a rád mluví o své ženě Šárce, která ho prý od první chvíle štvala a on tak hned pochopil, že to je ta pravá. A také o svých pěti dcerách, které mu prý dělají radost každý den. V jednu chvíli s lehkou nadsázkou říká: Já ani nevím, co bych dělal, kdyby se nám narodil kluk!

Dubnové PročNe tradičně patří mužům. Kromě Ronyho Plesla jsme se tentokrát vydali za Šimonem Pánkem a jeho neutuchající nadějí v dobro, dvěma nadšenci, kteří si zamilovali ocel a vyrábějí z ní jedinečné rámy kol, a zavolali jsme si přes video call s charismatickým oscarovým hercem Adrienem Brodym.

Jestli jste se právě usadili do křesla a chystáte se číst dál, doporučujeme si nalít sklenku šampaňského nebo českou whisky, o kterých v tomto čísle také píšeme.