Třicet let stojí Šimon Pánek v čele Člověka v tísni, teď pomáhá řešit jednu z největších krizí moderní historie

Sídlo Člověka v tísni na pražských Vinohradech se pomalu vyprazdňuje. Je pátek, pozdní odpoledne, jaro ve vzduchu a víkend na dohled. Mířím do pátého patra, kde má kancelář spoluzakladatel organizace Šimon Pánek, a hned na úvod se mu omlouvám, že mu protahuji jeho pracovní týden. „To nic, dnes to stejně bude zase tak do desíti,“ mávne rukou. Večer ho ještě čeká call s týmem na Ukrajině, telefon mu zvoní i krátce po začátku našeho povídání. „Pardon, tohle musím vzít,“ omluví se, vyběhne na chodbu a hlasitě s kýmsi hovoří.