Základem mého šatníku je černé bavlněné piké triko od značky Alexmonhart. Loni jsem pro ně navrhl brýle, které také často nosím a testuji, než půjdou do sériové výroby. Letos plánujeme další společné novinky.

Věc, kterou jsem si nedávno udělal největší radost, byly dvě noci v železniční nádražní budově Jedlová. Budova je uprostřed lesů v Lužických horách.

Mým posledním designovým úlovkem byly hodinky od nizozemského designéra Pieta Heina Eeka, které jsem objevil v září během Milan Design Weeku v galerii Rossany Orlandi, kde jsem zrovna v tu dobu vystavoval své stoly z kolekce Eclecticism.

Designéři, jejichž práce mě baví, jsou gruzínské Nata Janberidzeová a Keti Toloraiaová, působící pod značkou Rooms Studio.

www.roomsstudio.net

Ikonický designový kousek, po němž toužím, je kubistická pohovka od Josefa Gočára, kterou navrhl pro herce Otto Bolešku.

Miluji vůni modřínu, kostelního kadidla a mandarinek.

Momentálně nejvíc poslouchám album Cenizas od Nicolase Jaara. Utápím se v něm již několik týdnů.

Nejkrásnější galerie na světě je Ermitáž v Petrohradu. Nejen svou úžasnou sbírkou, ale takéneskutečnými prostory samotného paláce.

Ermitáž, Petrohrad, Rusko

Kdybych měl celý život prožít v interiéru od jednoho architekta, byl by jím některý od Pierra Yovanovitche.

V poslední době mě nadchla kniha Carlose Castanedy, ve které americký student antropologie formou poznámek popisuje setkání s indiánem Juanem Matusem z kmene Jakiů. Původní záměr sesbírat materiál ke své disertační práci se vyvine a Castaneda stráví několik let v jeho učení.

Nejzajímavější dárek, který jsem kdy dostal, byl polibek.

Mým nejoblíbenějším předmětem doma je dřevěná, ručně vyřezávaná šperkovnice, kterou jsem podědil po babičce.

Nejlepší věc, do které jsem investoval, je má kolekce skleněných objektů a stůl Odyssey a Kalokagathos, které jsem vytvořil na Designblok 2019. V tu dobu nastal zlom, který mi otevřel mnoho cest.

Mojí velkou inspirací je má bývalá partnerka, Taja Spasskova.

Materiál, se kterým nejraději pracuju, je dřevo, kov, sklo, kámen.

Můj nejoblíbenější suvenýr z cest je glazovaná keramická dlaždice, kterou jsem koupil v antikvariátu v Lisabonu. Pochází z města Sintra, z paláce z 19. století. Ornamenty na dlaždici se staly inspirací pro jeden z mých stolů.

Nejradši večeřím s přáteli. Během pandemie jsme začali realizovat domácí gastronomické večírky a roli hostitele si předáváme. A v Paříži jsem objevil japonskou restauraci Kodawari Ramen. Má dvě pobočky, jedna je stylizovaná jako rybářský trh, druhá jako noční Tokio. Majitel je divadelní režisér a koncept je scénograficky dotažený do posledního detailu. Naprosto realisticky imituje prostředí, včetně vůní a zvuků ulice.

www.kodawari‑ramen.com

Místo, jež jsem navštívil a na které nikdy nezapomenu, je hřebenová stezka v pohoří Piatra Craiului v Rumunsku. Když jsme byli téměř u vrcholu a čekala nás několikahodinová cesta zpět, začalo se smrákat, mlha a déšť. Tehdy jsem zažil asi nejvíce vizuálních podnětů a protikladných pocitů: euforie x strach, adrenalin x vyčerpání, fascinace x úzkost… Bylo to úžasné!