Mistři rychlé akce. Jak se točí festivalové znělky s hollywoodskými hvězdami

Přichází Jude Law a má problém. A pořádně ho to štve. Někdo mu ukradl z jeho Rolls‑Royce sošku Spirit of Ecstasy, která na předek kapoty neodmyslitelně patří. Teď je ale pryč a vyrobit novou chvíli potrvá. Co s tím? Leda ji nahradit něčím podobným. Law chvíli pátrá v dílně, až objeví cenu prezidenta karlovarského festivalu z roku 2010. To by mohlo fungovat! Stačí urazit skleněný glóbus, seříznout spodek, namontovat – a je to! A teď může zase ve svém vozu brázdit ulice města.

V tu chvíli publikum v kinosálu burácí smíchem a spouští aplaus. Znělku s touhle hollywoodskou hvězdou diváci na karlovarském festivalu milují. A rád na ni vzpomíná i její tvůrce, režisér Ivan Zachariáš. „S Judem byla sranda, myslím, že ho to bavilo,“ vybavuje si. „Choval se civilně, normálně, byl bezvadný.“ Znělka končí záběrem na spokojeného Lawa brázdícího londýnské ulice v upraveném Rolls‑Royci. „Tahle scéna ani neměla vzniknout. Agenti říkali, že to auto v žádném případně nesmí řídit, nebyl pojištěný. Ale on na to jenom: Fuck it. A sedl si do něj,“ líčí Zachariáš.

Právě Zachariáš a další režisér znělek Martin Krejčí stvořili pro filmové fanoušky dnes již ikonické záběry. Jejich minutu až dvě dlouhé klipy dokážou před promítáním snímku dokonale navodit festivalovou atmosféru. Kinosál potemní, plátno se rozzáří a za moment se na něm zjeví některá z hvězd filmového světa. V tu chvíli už často zní potlesk. Čím pozdější hodina a čím uvolněnější nálada, tím je silnější. Publikum je ve varu, a to film ještě ani nezačal.

Zachariáš a Krejčí vtiskli festivalovým znělkám od roku 2008 specifickou tvář. Udělali z nich atrakci, o níž se diváci baví podobně jako o filmech. Vyměňují si zážitky, kterou kdo viděl, debatují o tom, která je nejlepší, a touží ulovit ty, které se jim dosud vyhýbaly. Co na tom, že jsou všechny pohodlně dostupné na internetu: vidět je ve velkém sále hotelu Thermal se stovkami dalších diváků je zážitek, který vám YouTube nikdy nenahradí.

Rychle a levně

Se Zachariášem se na počátku milénia potkali festivaloví šéfové Jiří Bartoška a Kryštof Mucha a společně chtěli vymyslet koncept, který by do té doby poněkud nesourodým znělkám vtiskl ucelenější podobu. „Přišel jsem s tím, že to bude černobílé, minimalistické, že to bude mít jednotný tvar,“ vzpomíná Zachariáš. Zároveň tvůrci věděli, že musí začít zostra. Přijít s velkým jménem, které naláká ostatní. „Naštěstí Miloš Forman řekl, že to natočí. A pak se hned ozval Danny DeVito: Já to taky chci natočit, když má znělku Forman! Načež se ozval Harvey Keitel…“ vybavuje si Jiří Bartoška. A silný triumvirát hvězd pro první ročník s novými znělkami (43. ročník KVIFF – pozn. red.) byl na světě.

Příběhy pěti znělek

Pod peřinou (43. ročník KVIFF)
Danny DeVito. „Jen se válel v posteli,“ vzpomíná se smíchem Zachariáš. Rozespalý herec převrhne sošku na vytrvale zvonící telefon, čímž ho utiší.

Nekonečná příprava (54. ročník KVIFF)
Jiřina Bohdalová. S herečkou si „povídají“ Křemílek a Vochomůrka. „To jsem si strašně naběhl. Musel jsem naposlouchat desítky hodin Pohádek z mechu a kapradí, abych vybral vhodné hlášky. Nejdřív mě to bavilo, pak mi z toho hrabalo,“ vybavuje si Krejčí.

Dojemné setkání (52. ročník KVIFF)
Josef Somr. České legendy pospolu. Jiří Bartoška a Eva Zaoralová se dohadují o tom, že pozvou významného herce do Varů a udělí mu cenu. Somra zastihnou po telefonu v poetickém prostředí venkova, jak sedí na zápraží a umývá hrnec. Odmítne je, protože nedoslýchá a mylně se domnívá, že mu chtějí něco prodat. „Tam se všechno sešlo. A navíc to odsýpalo: večer jsem jel do střižny a měl jsem to hotové,“ říká Zachariáš.

Blesková akce (48. ročník KVIFF)
Helen Mirrenová. „Hrozné nervy. Stihnout to vypadalo jako zázrak,“ vzpomíná Krejčí. Točilo se v Londýně, těsně před cestou na večerní představení. „Dostali jsme okénko asi jen na 20 minut. Museli jsme to celé předtočit s někým jiným, abychom věděli, kdo má kudy chodit.“

Bartoškovy obavy (53. ročník KVIFF)
Casey Affleck. Držitel Oscara se v zastavárně v Los Angeles pokouší prodat sošku. Neuspěje a pak ji zklamaně hodí na korbu svého vozu. „Když to pan Bartoška viděl, tak se mu to úplně nelíbilo, že se s tou soškou trochu praští,“ vzpomíná Zachariáš. Ale i tato znělka nakonec měla úspěch a i zahraniční hosté ocenili, že se festival nebere až tak vážně.

Zachariášův koncept spočívá v tom, že vypráví osudy festivalových cen u jejich nových majitelů. Andy García s ní vyráží dveře domu, Helen Mirrenové se strašidelně zjevuje po domě, i když ji vždycky vrací do krabice, Danny DeVito pomocí sošky „zvedá“ otravně zvonící telefon a Casey Affleck se ji marně pokouší prodat. Znělky jsou dynamické, atraktivně nasnímané, s vkusným hudebním doprovodem, přesto v zásadě velmi jednoduché. Nic víc není jejich cílem, nic víc by ani nebylo reálné. „Míváme dané mantinely tím, že se to musí natočit rychle a nesmí to stát moc peněz,“ přibližuje Zachariáš.

Konkrétní podoba jde přímo za tvůrcem. On přichází s nápadem, který se pak se samotným aktérem už zpravidla jen mírně dolaďuje. Zachariáš a Krejčí se v natáčení střídali podle časových možností i osobních preferencí. „U někoho vás vyloženě inspiruje, co dělá. A u jiného zase ta osobnost a to, co je na něm zajímavého, jak ho pocitově vnímáte,“ líčí Zachariáš.

U Juda Lawa vycházel z toho, že se mělo točit ideálně poblíž jeho bydliště v Londýně, proto došlo na kutilskou úpravu jeho Rolls‑Royce. Při točení s Melem Gibsonem zase režisér Krejčí využil drobnost, kterou o americkém filmaři věděl. „Když točili Apocalypto, tak hrávali hru, kdy po sobě stříleli flusačkami,“ popisuje. Příběh jeho znělky, kdy se zloději vloupají ke Gibsonovi domů a chtějí ukrást mimo jiné festivalovou cenu, tak končí tím, že je Gibson zlikviduje právě „flusačkou“.

Od reklamy k celovečerákům

Znělky sice mají dva různé autory, ale těžko byste v jejich rukopisech hledali výraznější rozdíly. Snad je to také tím, že Zachariáš i Krejčí mají relativně podobné profesní příběhy. Oba absolvovali dokumentární tvorbu na FAMU, oba se vyprofilovali především jako špičkoví reklamní režiséři. Zachariáš natáčel pro Adidas s Davidem Beckhamem, pro Nike s Marií Šarapovovou, pracoval i pro Stellu Artois nebo Land Rover.

Krejčí zase stvořil nesmrtelnou vánoční reklamu na Kofolu s prasátkem s „velkými zahnutými zuby nahoru“, což bylo shodou okolností jeho poslední tuzemské reklamní natáčení. Teď žije střídavě v Česku a v Los Angeles, točil reklamu pro Super Bowl, dělal spoty pro Apple, Nike či Smirnoff, což ho zaválo až do Ghany. „Byla to zajímavá zkušenost, točit o konzumní věci v Africe, kde potkáváte úplně jinou kulturu. Když zažijete tu kombinaci vedra a smradu kvůli chybějící kanalizaci, vidíte děti, jak pálí pneumatiky, aby z nich mohly prodat dráty, tak si uvědomíte, jak je západní svět nenažraný,“ vypráví.

Oba je však také čím dál víc láká dramatická tvorba a už se v ní stihli i zapsat. U domácích diváků výrazněji zabodoval Zachariáš, který pro HBO natočil seriály Pustina a Bez vědomí, což patří k tomu nejlepšímu, co v Česku na tomto poli kdy vzniklo. „Pustina byla první, na to člověk nikdy nezapomene. V Bez vědomí jsme zase mohli pracovat s obdobím kolem revoluce, a tedy světem, který jsme si nějak pamatovali a někam ho mohli posunout. Jsem moc vděčný, že jsem mohl obojí dělat. Ujistil jsem se, že takový projekt zvládnu.“ Teď se probírá scénáři a vybírá další látku, filmovým debutem má být rodinné drama Konec světa. A kromě toho zkouší dělat vlastní hudbu. „Občas si skládám něco pro sebe, jak písničky, tak i filmovou hudbu. Kdybych mohl doprovodit film nějakou jednoduchou hudbou, tak bych to rád zkusil,“ říká.

Krejčí natočil několik krátkých filmů, celovečerní debut měl předloni. Jmenoval se Podivuhodná dobrodružství Paula Harkera, vznikal v USA a obsazení je kompletně zahraniční. Včetně hvězdného Johna Turturra. A teď se chystá rovněž na další natáčení. „Reklama je o nějakém gagu, ale není tam hlubší smysl. U filmu můžete říct příběh a vidět, jestli se na něj lidé napojují, nebo ne. Jsem rád, že jsem si to vyzkoušel, hodně mě to bavilo, ale chtěl bych se posunout ještě dál, chtěl bych se na to soustředit,“ přibližuje.

Na natáčení znělek oba vzpomínají s láskou. Krejčí dokonce přemítal, jestli v roce 2020 neudělat covidovou edici přes Skype. „Měl jsem to už celé vymyšlené, volal by Tim Robbins (přebíral festivalovou cenu v roce 2018 – pozn. red.) a ten jeho hovor by vypadával. Jako že se nedá spojit s Českem,“ prozrazuje.

To Zachariáš už plány na znělku pro 56. ročník reálně spřádá, chystá se vyrazit natáčet opět do USA, konkrétnější ale zatím být nechce. Počkat prý musíme na červenec, vyrazit na projekci filmů, vydržet, až potemní sál a rozzáří se plátno… a napjatě čekat, která hvězda se na něm objeví tentokrát.