Bartoškovo útočiště. U zříceniny Andělské hory si postavil chalupu s kouzelným výhledem

Necelých deset kilometrů od Karlových Varů je Andělská hora. Malebná obec, která už z dálky upoutá vaši pozornost díky siluetě zříceniny hradu. Na dohled od golfového hřiště a jen kousek před tím, než se silnice E48 začne nebezpečně stáčet a prudce klesat k lázeňskému městu. Přijíždíme na konec zástavby, a to už nám Jiří Bartoška otevírá bránu.

Poloha pozemku je, zdá se, ideální. Příjezd ze severu a otevřený výhled do krajiny na jihozápad. Také proto ho kdysi kupoval, i když spíš jako investici. Před pár lety se ale rozhodl, že si tady nechá postavit chalupu. Andělku. Přesněji řečeno dům, kam může jezdit s rodinou nejen na víkendy. Zároveň tady může díky krátké vzdálenosti od Varů trávit nějaký čas i během festivalu, pokud by chtěl.

Svou důvěru vložil do kamaráda Víta Másla z CMC architects a ten přišel s konceptem, který vychází z tradičního tvarosloví vesnického domu se sedlovou střechou a dřevěným štítem. „Navrhovat pro blízké není vůbec jednoduché. Člověk neustále balancuje a hrozně si přeje, aby uspěl. A to se nakonec snad povedlo,“ připouští Máslo, zatímco jedním okem kontroluje dřevěný obklad domu a posouvá externí světlolamy, které mají chránit velkoformátová okna. „No, měli jsme tady pro pana architekta vymyšleno pár úprav, které jsme si nakonec prosadili,“ směje se Bartoška. „Ale ne, musím uznat, že to vymyslel hezky. Funkčně. Akorát to mohlo být o polovinu menší. I když, až tu bude běhat vnučka…“ Zastavěná plocha domu je 346 metrů čtverečních a nachází se na dvoutisícovém pozemku.

Vít Máslo s kolegy ze studia chtěli, aby dům dokonale zapadl do malebné krajiny. Protože se ale nachází ve vyšší nadmořské výšce, hrály velkou roli i dobře zvolené materiály. „Rozhodli jsme se pro dřevostavbu. Smrkové obkladové panely jsou umístěny vertikálně, což chrání dům před nepříznivým počasím, a jsou opalované ohněm, takže budou přirozeně stárnout a pomalu tak splývat s okolní přírodou,“ popisuje autor. Vedle dřeva použil na obklad nízké části budovy reznoucí plech corten a plechovou krytinu.

„Tohle železný, to je náš vejměnek s manželkou. Je tam ložnice, technická místnost, žena tam má pracovnu a taky prádelnu a já tam mám vanu s televizorem, abych se mohl koukat na golf a jen připouštět teplou vodu!“ říká Bartoška radostně, protože si televizi v koupelně uhájil před manželkou, která ji tam nechtěla.

Na krátce střiženém trávníku, poblíž nedávno vysazené magnolie, se povaluje pískací gumové prase, které tam nechali psí mazlíčci. „Máme dva, Franta je labradoodle a Bibina taková směsice z útulku, něco na způsob jack russela.“

Na konci listopadu už na Andělce hodně fouká, ve vzduchu je chvílemi cítit sníh a venkovní kuchyně je už zazimovaná. Přesouváme se dovnitř. Bartoška se pohodlně usadí do křesla v proskleném rohu hlavní místnosti a zapálí si cigaretu. Výhled do vlnící se krajiny lemují vzrostlé břízy, které se ohýbají ve větru. Nad obytným prostorem, který je spojený s kuchyní a jídelnou, se vznáší křišťálová svítidla Tim od české sklářské značky Bomma. Ze stěny nápadně vystupuje černým surovým plechem obložený krb se skleněnou vložkou.

Bartoška rád čte, i proto sem architekt navrhl dominantní knihovnu přes celou šířku zdi, která navíc na první pohled ukrývá televizi. Z horní police shlíží z fotky Václav Havel, velký podporovatel karlovarského filmového festivalu. „My jsme se poznali, až když ho pustili z kriminálu. Ale zažili jsme toho hodně. Zrovna nedávno mi volali z televize, jestli bych si nechtěl u nich na Vencu zavzpomínat. Já nejdřív, že jo, ale pak jsem si říkal, ať ho už nechají na pokoji, toho Havla. Vždyť on by si to sám nepřál. Jak ho třeba teď přenášeli, teda jeho bustu, z Divadla Na zábradlí do Kavárny Slavie, v batohu!“ kroutí hlavou. „Dobrý nápad je letiště – když někam letíte, tak letíte s Havlem, a když odněkud přiletíte, tak vás vítá zase Havel. To mi přijde v pořádku. Ale ten batoh…“

Oproti moderním minimalistickým interiérům tady dominuje tmavá barva a dřevo. Nábytek, pohovka i kuchyně jdou do kontrastu s velkými prosklenými plochami, skrz ně proudí dovnitř spousta světla. Bartoška si to tady za ty čtyři roky oblíbil. Během lockdownu se sem jeho rodina částečně přesunula a syn Janek tady prý tráví také hodně času. I tak ale přiznává, že ještě nikdy nebyl nahoře na Andělské hoře. „Věřili byste tomu?! A obávám se, že se tam asi už nevyhrabu!“