Mou nejoblíbenější částí dne je ráno a po předchozích dlouhých měsících se opět procházím ulicemi Benátek, Florencie nebo v blízkosti vlastní galerie nedaleko pražského náměstí Jiřího z Poděbrad. Svým charakterem mi žižkovský kolorit připomíná právě způsob života jihoevropských národů. Vše se odehrává v příjemném ryku před kostelem, kde se to hemží místními. Někteří nakupují na farmářském trhu, jiní postávají u pekárny a bezpočet kavárenských zahrádek se postupně zaplňuje. Je slyšet smích, děti míří do školy a je cítit bezprostřední chuť sdílení malých radostí se sousedy. Náhodná setkání jsou chtěná a milá.
Navrací se také živé umění a otvírají se muzea. Má první návštěva směřovala do Valdštejnské jízdárny.
Bylo opět brzké ráno vyčleněné pro novináře, kdy jsem se směla procházet zdařilou instalací úchvatných děl a životních údobí Toyen − jedné z nejvýraznějších osobností evropského umění 20. století. Na konci expozice jsem zahlédla kurátorku Annu Pravdovou, která primárně stojí za koncepcí a výběrem děl výstavního projektu. Připravovala jej několik let ve spolupráci s hamburskou Kunsthalle a pařížským muzeem moderního umění. Prvotní radost nad opětovným shledáním následovala přirozená otázka: Jaká byla Toyen jako žena? Obě jsme shodně vyjádřily silný pocit o nezávislosti a zároveň křehké a svobodné duši této umělkyně, která milovala cestování, moře a sdílela své umělecké názory s předními představiteli meziválečné avantgardy.
S Annou jsme se znovu náhodně střetly na „našem“ předměstí o několik dní později a v povídání o Toyen pokračovaly. Obdobně jako fotografické momentky mladičké ženy na středomořském pobřeží, v pařížském okruhu slavných surrealistů či s pražskými kolegy vyznívají slova o elegantní a fascinující ženě. Byla neuvěřitelně odvážná a velkorysá, což je evidentní v její tvorbě, která se opětovně pouští na neznámá území. Nespoutanost její osobnosti se vyznačovala životní zvídavostí. Byla to nesmírně vizuální umělkyně − „jedno velké oko“, které neúnavně vycházelo vstříc vnitřnímu pnutí a nechalo ho silně promlouvat. Z celé výstavy pak jednoznačně vystupují dojmy z válečného období, v němž dokázala snoubit krutost s jemností.
Bylo to jiné, nečekané setkání na „Jiřáku“, kdy mi grafik Robert V. Novák vyprávěl, jak se s Annou během práce na výstavním katalogu snažili podle dobových fotografií identifikovat byt v Krásově ulici. Toyen zde prožila období války. Projevila tehdy obrovskou statečnost, když ukrývala Jindřicha Heislera, spisovatele a malíře židovského původu. Následná životní etapa Toyen znamenala opustit Prahu a odejít do milované Paříže, kde vzápětí obnovila kontakty s Andrém Bretonem a potkala se s dalšími významnými umělci, jako byl Man Ray nebo Marcel Duchamp.
V duchu „dobového“ výrazu francouzského okruhu byla Toyen „l’écart absolu“, absolutní odchylkou. Potřebovala svobodu, aby mohla následovat nevyznačené cesty a tvořit!
Autorka je historička umění a galeristka, www.drdovagallery.com
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
