Inovátoři: LLEV
Odmala ji bavilo kreslit si a tvořit. On se zase pro design rozhodl, když si po sametové revoluci přivezl z Rakouska kazetový přehrávač Philips a zdál se mu tak krásný, že chtěl také navrhovat hezké věci. A pak se dali dohromady a stali se designérskými hvězdami? Ne, tak jednoduché to Eva a Marcel Mochalovi neměli. Potkali se na pražské UMPRUM a v roce 2004 založili studio s vlasteneckým názvem LLEV. První roky po škole ale často žili z jednoho platu, sbírali tisícovky za první návrhy a byli rádi, když si vlastním nábytkem a předměty zpestřili domácnost.
Od začátku měli blízko k přírodě. Zároveň se stali průkopníky skandinávské estetiky v Česku. Postupně uvedli první zásadní počiny: dřevěný geometrický stolek Pony nebo kovové hodiny s ciferníkem tvořeným motivy listů Season, které se úspěšně prodávají dodnes. Láska k přírodě se jich drží, však také žijí v Českém ráji v obklopení lesů a skal. „Kde hledáme inspiraci? Jdeme do lesa se psem a vrátíme se s nápadem,“ usmívá se Marcel. „Snažíme se ukazovat materiály v jiném světle, otevřít lidem oči, ale nejdřív je musíme pokaždé otevřít sami sobě.“
Naposledy nadchli produkty Myceelium a Sileencio, které předvedli na loňském Designbloku. Prvně jmenovaný stolek a svícen je vyroben z mycelia, materiálu, který dvojici momentálně nepřestává fascinovat (detailněji se mu věnujeme na poslední straně tohoto vydání − pozn. red.). „Je lehký, odolný, stoprocentně ekologický a má spoustu využití,“ vysvětluje Eva. Sileencio se zase perfektně trefilo do covidové doby, ač myšlenka vznikla ještě před pandemií: jde o distanční pracovní stanici. Vznikla z přírodních materiálů včetně inovativního organoidu (mix lučního kvítí, ekologické hmoty a dalších přírodních složek). „Máme poptávky z několika zemí, i ze Švédska nebo Austrálie,“ líčí designérka.
Dvakrát víc nápadů
Po tolika letech společné práce i soužití už se naučili práci a soukromí oddělovat. I kvůli jejich dceři, jak vypráví Mochal: „Občas se ohradí, že nám nerozumí a ať mluvíme o něčem jiném. Dáváme si už zákaz v určitých chvílích pracovní témata vytahovat. A připomínáme si ho. Když ho někdo poruší, tak říkáme: Nevytahuj krokodýla!“
Odvážní univerzálové: VRTIŠKA & ŽÁK
Svůj vztah v nadsázce přirovnávají k dvojici závodníků známých z filmu Rivalové. Niki Lauda a James Hunt by nikdy nebyli tak dobří, kdyby se navzájem neposouvali ke stále lepším výkonům. Roman Vrtiška (na fotce vlevo) a Vladimír Žák to mají podobně: jen nejsou rivalové, ale dlouholetí kamarádi.
Seznámili se při studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde nyní vedou Ateliér designu a nábytku. Společně absolvovali také stáž na univerzitě v Helsinkách a už 12 let úspěšně šéfují studiu Vrtiška & Žák. Záběr mají široký: věnují se projektům jak z oblasti architektury, tak i interiérů a produktového designu. „Neuvěřitelně mě baví, že nestagnujeme na jednom místě. Je to neustálý motor pro další tvorbu,“ říká Vrtiška. Díky tomu také v jejich karlínském studiu mohou pracovat pro rozmanitou škálu klientů věhlasných značek: Avast, Brokis, mmcité, Independent Catamaran, Javorina, KKCG, Lasvit, Ravak, RIM, USSPA a mnoho dalších. Právě jejich lavičky pro mmcité měly úspěch po celém světě a Vrtiška se Žákem už chystají novou kolekci.
Kromě toho v současnosti připravují třeba revitalizaci vřídelní kolonády v Karlových Varech, nový zimní stadion v Německu, a dokonce také závodní katamarán. „Není zas takový rozdíl dělat hodinky, židle nebo katamarán. Je to jen otázka měřítka,“ míní Žák.
Jejich výhodou je, že se nebojí. Lákají je projekty spojené s adrenalinem, ale i odvážné přemýšlení nad zažitými formami. Vřelý vztah k riskování pramení částečně od Vrtišky, milovníka paraglidingu, který svou náklonností k adrenalinovým sportům nakazil i Žáka. „Než jít na jistotu, tak mi přijde mnohem zábavnější se pokusit o něco odvážnějšího. Riskujeme maximálně to, že zakázku nedostaneme,“ přemítá Žák.
On ve dvojici funguje jako konstruktivnější typ, Vrtiška zase jako ten emotivnější. Důležité však je, že si vyhoví nejen pracovně. „Můžete mít super kamarády, se kterými jezdíte na hory, ale v názorech se neshodnete. U nás se sešel názor na život, estetiku i zájmy,“ pochvaluje si Vrtiška. I díky společnému porozumění patří už 12 let mezi českou designérskou špičku.
Mistři skla: DECHEM
Výhody designérských dvojic? „Když se navzájem posloucháte, tak je práce ve dvou jednodušší,“ nadechne se Michaela Tomišková, načež ji Jakub Janďourek přeruší: „Ale nezkusila jsi to nikdy jinak! Třeba bys zjistila, že by bylo snazší dělat sama.“ Drobné špičkování stranou, Tomišková a Janďourek se našli. A to nejen pracovně. DECHEM založili v roce 2012, krátce poté, co se stali partnery i v osobním životě. Potkali se na sklářské škole v Novém Boru, rok po vzniku studia se poprvé ukázali na Designbloku a dnes je zná v designérských kruzích každý. Specializují se na sklo, libují si v lyrických tvarech a rádi si hrají s barvami.
Hned v začátcích tvorby si usmysleli, že by chtěli mít kolekci tradičních váz ve tvaru nádob na mléko. V roce 2014 poprvé představili kolekci Bandasky, která se stala jejich nejprodávanější a zaujala i slavnou galeristku Rossanu Orlandi, jež je posléze vystavila v Miláně. K dalším výrazným kolekcím patří třeba Phenomena pro značku Bomma, která se inspiruje základními geometrickými tvary, nebo Antihmota, což je jakási beztvará hrouda skla, z níž doplňující součástky tvoří buď stůl, nebo třeba lampu.
Tomišková si zakládá na preciznosti, je perfekcionistka, Janďourek do tandemu přináší rozvahu a také ho zajímají nové technologie. „Spolupráce nás posouvá,“ shodují se. A pochvalují si, že od doby, co se stali rodiči, se jejich práce zefektivnila. „Máme mnohem méně času a chceme ho věnovat dětem, takže se snažíme pracovat profesionálněji,“ říká Tomišková.
V roce 2015 se stalo studio DECHEM absolutním vítězem Cen Czech Grand Design, což byla skvělá reklama. O práci tak nouzi nemají, v posledním roce se věnovali především projektům osvětlení pro soukromé klienty a chystají také novou kolekci Dechem. Studio a dílnu mají v Praze a vyrábějí v novoborských sklárnách. A i po takřka deseti letech spolupráce se zdá, že jim to skvěle klape. „Někdy mě štve, když u večeře řešíme, jestli se poslala faktura,“ říká Janďourek. „Ale zase se díky tomu dokážeme rychle rozhodovat a posouvat naši práci dál. A hlavní výhoda je, že spolu netrávíme čas jen večer, když přijdeme z práce, ale i během té práce samotné.“
Hraví ilustrátoři: TOMSKI & POLANSKI
Jejich ilustrace jsou barevné, plné zábavných detailů a neberou se příliš vážně. Dopředu tak čekáte, že ani s autory těchto kreseb Lukášem Tomkem a Ilonou Polánskou nebude nuda. A skutečně: focení si užívají, při rozhovoru sází jednu historku za druhou, každou chvíli se smějí a Polánská u toho stíhá houpat tříměsíční dcerku. Partneři v osobním životě nejsou, ale sehraní jsou Tomski & Polanski dokonale. Však o sobě také s nadsázkou mluví jako o čtyřrukém ilustrátorovi. Mají podobný styl, a tak se snadno doplňují. „Luky má rád propracované ilustrace se skrytými symboly, mě zase baví větší plochy a čisté formy,“ říká Polánská, pro niž jsou typické i stylizované buclaté postavičky.
Jejich spolupráce přitom začala soupeřením. Potkali se na ilustrátorské soutěži Secret Wars, kde stáli vedle sebe a kreslili černobíle na plátno. Dali se do řeči, zjistili, že si rozumí, a v roce 2012 vytvořili fiktivní portfolio produktů. Na jeho základě se jim začali ozývat klienti především ze zahraničí. Psali jim ale i ti z Česka, anglicky. Není divu, když se v portfoliu dočetli o dvojici Luke Tomski a Ilona Polanski. V posledních letech se poměr obrátil a tuzemské zakázky se jim vyplácejí víc, v zahraničí totiž silnější konkurence tlačí ceny dolů.
Zprvu se báli, jestli se vůbec uživí, ale brzy se ukázalo, že zbytečně. Jedna z prvních zakázek byla pro Hollywood − producentům filmu Grandhotel Budapešť se zalíbil jejich styl a objednali si u nich propagační pohlednice. „Krátce potom jsem letěla za kamarádkou do New Yorku a tam jsem v baru potkala Wese Andersona, který film režíroval. To jsem si říkala, že jsme děti štěstěny,“ září Polánská. Pracovali i pro Nike, ČEZ, Pilsner Urquell, Eurosport nebo Nestlé, kreslili na pražský hotel Emblem, ilustrují knihy, časopisy, kresbou se vyjadřují k aktuálnímu dění. Velkým hitem jsou jejich plakáty. Fanoušci totiž začali poptávat ilustrace zveřejněné na Instagramu, a tak Tomek s Polánskou jednu vytiskli a… „Nakonec jsme jich loni prodali přes tisíc. Začaly se nám hromadit v ateliéru, až nás z něj vytlačily a udělali jsme tam obchůdek,“ vypráví Tomek. „Menší projekty nás baví. Jsme běžci na krátkou trať a vždycky se těšíme na výsledek. A udělat hezký plakát je nejkrásnější věc.“
Dvakrát víc nápadů
