Záznam naděje

V uměleckých ateliérech poslední měsíce vznikaly zásadní výpovědi, které se nám nyní začínají odkrývat. Nelze je však jednoduše označit za "dokumenty" popisující vnitřní život autora a jeho umělecké tvorby během pandemie. Mají totiž daleko širší význam a hloubku, ačkoli si je bezprostředně přivlastníme a budeme v nich pátrat po otiscích našich vlastních prožitků v tomto období.

Tvorba přední americké umělkyně Roni Horn (* 1955) vychází z konceptuálního přístupu. Proces vzniku jejích děl bývá časově náročný, ať je to dáno jí samotnou, kdy využívá nejrůznějších médií od fotografie, sochy, psaných textů či kreseb, nebo vývojem konkrétní technologie. Aspekt času však determinuje všechny její práce, které jsou podmíněny dualitou toho, jak vnímáme umělecké dílo. A také jak vnímáme sami sebe.

Vše začalo 22. května 2019, kdy Roni přemýšlela o tom, že na arch papíru stejné velikosti začne každý den zaznamenávat cokoli, co jí dává v daný okamžik smysl. Nedala si žádná omezení či pravidla. Vše zredukovala na jeden "záznam" a stalo se jí to obsesivní povinností. Téměř 14 měsíců vznikal soubor více než čtyř set prací, který nenese čistě autobiografické rysy, ale silně reflektuje osobní citlivost umělkyně. LOG (March 22, 2019−May 17, 2020), jak zní oficiální název díla, se stal sdíleným záznamem samoty. Roni "nechtěně" zachytila také intenzivní počátek světového lockdownu.

Osobnost této umělkyně se vždy vyznačovala vysokým intelektem a zachováním si odstupu. Mnohatýdenní pobyty na Islandu jsou jí inspirací nejen k vlastním textům, ale také nádherným instalacím objektů vycházejících z okolní přírody. "Dobrovolná" izolace jí pomáhá se ponořit do esenciálních témat lidské existence. Samotnou pandemii ve skrytu nahlíží jako "požehnání", kdy se vše utišilo. Série LOG může být totiž chápána jako záznam, jak lze přežít v období změn.

Výraznou kresbou celého souboru je záznam z 31. března 2020, který vizualizuje repliku komičky Marie Bamfordové: "I Am Paralyzed With Hope." K této frázi se Roni vracela několikrát, protože v ní prý neustále rezonovala. Je to palčivé spojení v reálném čase ve vztahu k současné politice, klimatickým změnám a aktuálně k pandemii.

Poslední list vznikl 17. května 2020, kdy pochopila, že má dostatek materiálu, aby ho dokázala vidět jako věc samu o sobě. Lze předpokládat, že se tento soubor stane pregnantním a citlivým obrazem pro každého, kdo intenzivně tříbí své nedávné prožitky.

Autorka je historičkou umění a galeristkou, www.drdovagallery.com