Radostná očekávání

První týdny po příchodu nového roku jsou vždy lehce chaotické. Navzdory přetrvávající nejistotě, kdy a jak budeme moci pracovat, je nečinnost výtvarné scény a jejích institucí zdánlivá. Samozřejmě zůstává jisté procento, které bohužel nedokáže za současné situace kontinuálně pokračovat.

Přesto se pod rouškou covidu a za zavřenými dveřmi rozbíhá nová sezona. Horečně se pracuje bez ohledu na oficiální termíny, kdy se situace zlepší a veřejnost se bude moci bez výraznějších omezení těšit z nových výstavních projektů a uměleckých děl. S podobným tempem a neuchopitelností, s jakými se odvíjí první dny tohoto roku, se nabízí výčet již probíhajících a blízkých událostí.

Ještě před Vánoci otevřeli věhlasní galeristé Hauser & Wirth ve své pobočce v exkluzivním zimním středisku Gstaad výstavu Louise Bourgeois (foto). Vzhledem k tomu, že Švýcarsko zůstává jako jedno z mála míst otevřeno pro lyžařské radovánky, je příležitost prohlédnout si retrospektivní přehled děl jedné z ikonických umělkyň 20. století výjimečnou událostí.

Ve francouzské metropoli se aktuálně otevírají dvě instituce. První je další z chrámů pro současné umění podnikatele a sběratele Francoise Pinaulta. Nové muzeum v historické budově Bourse de Commerce (foto), jejíž přestavby se ujal japonský architekt Tadao Andó, mělo být otevřeno již loni v létě, nyní se čeká na oficiální povolení. Do Paříže expanduje i jedna z nejvýznamnějších privátních galerií Continua, v těchto dnech zahajuje svoji první výstavu Truc à faire. Trojice Italů založila prvotní galerii v bývalém kině v toskánském San Gimignanu. Za tři dekády se rozrostla na další nevšední místa a mezi zastoupené umělce patří taková jména jako Aj Wej-wej, Daniel Buren nebo Anish Kapoor.

Třicáté výročí letos slaví instituce Kunst-Werke Berlin, která se výrazně podílí na vývoji současného umění a jeho kritickém diskurzu. Od svého počátku spoludefinovala podobu místní scény, jež získala světový věhlas, a mimo jiné iniciovala berlínské bienále. Pro letošní rok připravila bohatý program mapující vlastní přínos a historii. První výstava je věnována německé malířce Amelie von Wulffen (foto).

V domácím prostředí je prozatím skryta událost, která je již plně připravena k veřejnému uvedení. V Galerii Rudolfinum se rozběhla náročná série narativních videí a filmů zakomponovaná do výrazných architektonických intervencí s vynikajícím mezinárodním zastoupením. Pod názvem Compassion Fatigue Is Over se odhaluje řada naléhavých témat současné společnosti, jež jsou determinována vztahem k soucitu a jeho limitům.

Věřme, že toto období překleneme svižně a postupně se mezi daty v jednotlivých zemích proswingujeme opět do časů, kdy budeme moci vidět a vnímat umění bezprostředně.

Autorka je historičkou umění a galeristkou, www.drdovagallery.com