Sen o F1, těžké zranění a složitý návrat. Jílková bojuje o šanci i na virtuálních okruzích

Gabriela Jílková míří do cíle na prvním místě. V rukou drží volant, kolem sebe vidí barcelonský okruh, srdce jí buší vzrušením. Ale není připoutaná, nemusí se bát nehody. Ve skutečnosti totiž není v Barceloně a nesedí v závodním autě, je doma v Praze v obýváku před simulátorem. Má u něj závodní sedačku a kolem sebe tři monitory, aby byla iluze skutečné jízdy co nejpřesvědčivější. "A jsem mnohem víc vystresovaná a neklidná než při reálném závodění. Necítím žádná géčka, pořád sedím v klidu v obýváku, a kdyby vedle mě spadl špendlík, tak by mě to snad i rozhodilo," vypráví.

Svoje počínání přenáší pod přezdívkou QuickGabi na streamovací platformě Twitch, kde ji sledují desetitisíce fanoušků. A ty mohly vidět, jak si Jílková v lednu dojela pro vítězství v závodě Porsche Esports SuperCup, virtuálním klání s dalšími špičkovými závodníky z celého světa.

I tak totiž dnes vypadá kariéra závodnice, kterou před deseti lety opěvovala média jako jednu z největších českých motoristických nadějí a věštila jí slibnou budoucnost ve formuli 1. Podobně o tom snila i sama Jílková. Jenže rychlé postřehy, um za volantem a nebojácnost někdy nestačí. I proto musí pětadvacetiletá závodnice hledat nové způsoby, jak na sebe upozornit a jak si vydělat.

Je to paradox. Jílková opakovaně ukazuje na okruzích svoji rychlost. Koncem ledna odletěla do Portugalska na zimní opravdové závody sportovních vozů GT a s vozem GT4 dokázala porážet i závodníky s vyšší třídou GT3. Její posádka s německým pilotem Robertem Haubem dosahovala i na umístění mezi elitní trojku. "Jenže zajet jeden dva závody dobře nestačí. Musíte odjet pár sezon pravidelně, aby vás začala sponzorovat nějaká automobilka a mohli jste se tímhle sportem rozumně živit," vysvětluje Jílková.

A tak jí zatím nestačí ani to, že je mladá, atraktivní a rychlá. Neustále naráží na nedostatek financí, který jí zavírá dveře k větším možnostem. Nemá v zádech bohatého mecenáše či rodinu, tak jako jiní závodníci. "V motorsportu se pohybuju skoro 20 let a problémy s financemi jsem měla vždycky. Dokázala jsem je sehnat třeba na pár závodů, ale když se pak sponzoři dívají do kompletních výsledků, tak jim nestačí, že dojedete párkrát v elitní trojce. Aby se člověk mohl víc ukázat, potřebuje spoustu peněz," zdůrazňuje.

Laickým pohledem přitom neobvyklé spojení ženy a špičkového motorismu působí atraktivně. Závodnice jsou v oboru stále spíš výjimečným úkazem, ale sponzoři raději volí prověřené cesty. "Přijde mi, jako by lidé s rozhodovací mocí nevěřili, že holka může něčeho dosáhnout. Mají předsudky," prohlašuje Jílková a hned uvádí jeden příklad. V roce 2019 se hlásila do seriálu W Series, ženského formulového šampionátu. I tam se jí dařilo umísťovat mezi nejlepšími, dokonce porážela testovací jezdkyni z nejprestižnější formule 1, ale přesto se nedostala mezi dvacet vyvolených závodnic. "Nevím, jestli v tom nejsou nějaké politické záměry. Hodně tam tlačí třeba jezdkyně z Velké Británie a dalších států, kde je zajímavější trh, jinak si to nedokážu moc vysvětlit," líčí Jílková.

Nechce však nad svou situací naříkat, po mnoha letech v oboru ji bere smířeně. Jen tím vysvětluje, proč musí lepit svůj finanční příjem z různých oblastí, aby se uživila a měla šanci posunout svou kariéru. Kromě účasti v závodech si přivydělává za virtuálním volantem, pracuje v jednom pražském autoservisu a má vlastní závodnickou akademii. Abychom ale pochopili, jak se dostala do tohoto bodu, musíme se vrátit v čase.

Osudná dovolená

Jako malá měla různé sny. Nejprve chtěla být zdravotní sestřičkou, dokud nezjistila, že má strach z jehel. Pak ji lákalo, a stále ještě láká, letectví. Jako klíčová se ukázala být dovolená v Chorvatsku, když jí bylo pět let. Cestou od hotelu k moři ji jednou upoutala závodní dráha s motokárami. Začala škemrat u rodičů, že by si to chtěla vyzkoušet. Ti nakonec svolili. Deset minut!

Gabriela usedla do motokáry a byla nadšená. Ta radost z jízdy! Deset minut jí uteklo jako nic a po jejich uběhnutí zatvrzele odmítala z motokáry vystoupit. Chtěla jezdit dál a dál, a tak rodiče přemluvila, ať ji na dráhu berou každé ráno. Nakonec z toho bylo každé ráno a každý večer.

Tady se definitivně zrodila láska ke světu motorů. Po návratu do Česka se jela hned podívat na první závody a začala pomalu trénovat. V osmi letech dostala závodní licenci a začala se poměřovat s ostatními. Rodiče ji v jejím snu podporovali, ač také měli pochybnosti. Po nehodách a zraněních Jílkové závodění zakazovali, i když po několika měsících vždy ustoupili. A tak její kariéra postupně vzkvétala. Na motokárách se stala čtyřnásobnou mistryní republiky a získala třetí místo ve světovém finále. Blýskla se v sérii Formula Star pro nové talenty a dostala se až do Formule Renault, jakési třetí lize na cestě do vytoužené formule 1. I tam se jí dařilo pravidelně bodovat a porážet závodníky, kteří se později dostali do slavné F1. Jenže pak přišel rok 2014, závod v Rakousku a nehoda, která její kariéru vrátila zase o několik let zpátky.

Znovu na startu

Na startu se tehdy jedna z formulí nerozjela a Jílková do ní narazila v plné rychlosti. Ty záběry působí takřka hororově: velká kolize postihla asi šest formulí. "Dostala jsem různé lékařské zprávy, podle některých jsem měla pět zlomených obratlů, podle jiných dokonce sedm. Několik měsíců jsem nemohla chodit. To bylo nepříjemné," ohlíží se. Její vyděšená maminka hrozila, že teď už ji na dráhu nepustí. Ale Jílková ještě v noci v nemocnici spřádala plány na návrat. Trvalo dva roky, než se jí to podařilo. Na cestě zpátky si pomáhala právě závoděním na simulátoru. "Člověk si tam může osahat auto nebo tratě. Když se pak na ně dostane doopravdy, tak má pocit, jako by na nich už někdy jezdil," vypráví. Ovšem musela si znovu vydobýt své jméno − a hlavně finance. "Po nehodě a dlouhé pauze o sponzory přijdete," konstatuje. I proto se teď protlouká krok za krokem a sní o tom, že se závodění znovu stane její hlavní profesí. "To bych si moc přála. Abych nemusela pořád od někoho shánět peníze," říká.

Na závodní dráze se označuje jako dravec. Když vidí šanci se posunout, jde po ní, nerada jezdí na jistotu. V reálném provozu však naopak působí klidně a pokuty nedostává za rychlost, ale za parkování. "Rychlostně se vyblbnu na okruzích, při normální jízdě to nemám zapotřebí," tvrdí. Tím spíš, že z českých silnic má větší strach než z motoristických klání.

Letos to ale už vypadá nadějně. Měla by odjet celou sezonu za volantem GT4 v německém týmu Zakspeed, který patří k nejslavnějším v motoristické historii, dříve za něj jezdily i závodnické legendy Jackie Stewart nebo Michael Schumacher. "Moc si vážím toho, že v něm můžu být. Chtěla bych odjet tak rok dva v GT4 a pak se posunout do GT3," sní Jílková. Její cesta zpět vzhůru je v plném proudu. A kdo ví, kde se až zastaví.