Vtáhnu vás do politiky. Dominik Feri se během lockdownu stal hvězdou Instagramu

Když před třemi lety přišel poprvé do Poslanecké sněmovny, dostal uvítací tašku pro nováčky i s návodem pro přespolní, jak se kam dostat. Tehdy ho hodně kolegů podceňovalo, ale časem jim dokázal, že politika je pro něj práce jako každá jiná a že to s ní myslí vážně.

Teď je ve čtyřiadvaceti letech jedním z nejvýraznějších českých politiků, navíc z malé opoziční strany, kterého na Instagramu sleduje přes 920 tisíc lidí. Nejen že je baví pozorovat jeho stylové obleky a poslouchat, jak na ulici bravurně hraje na piano, stal se často jejich hlavním zdrojem informací o chystaných nařízeních i o nových pravidlech, která musí během koronakrize dodržovat. A pokaždé, když pak zahlédli další příspěvek se žlutým trojúhelníkem, věděli, že se zase něco děje.

Všechno začalo 15. března, kdy na svůj osobní profil @choco_afro umístil vůbec první výstražný obrázek s vykřičníkem a nápisem: KARANTÉNA. "Volali mi známí z Úřadu vlády, že se to připravuje, že to bude velké. Tak jsem si říkal, jak to oznámit lidem, aby tomu rozuměli? Tak, jak to bylo pojaté, to nahrávalo na řadu misinterpretací, co se může a co ne. Tehdy se všichni opravdu báli," vzpomíná na náladu ve společnosti na začátku jara Feri. "Sedl jsem ke stolu, udělal si náčrtek trojúhelníku, jak by podle mě mohl na lidi fungovat, a on funguje doteď!" říká a usrkává z hrnku kávu. "Kafe je takové moje palivo pro všední den. Piju ho mimochodem poslední tři roky. Ale zpět k tomu vizuálu. Vymyslet žlutý trojúhelník s vykřičníkem, to přece není žádná raketová věda. Lidi mě sledují ne proto, že bych byl výjimečný, ale protože vláda komunikovala tak hrozně chaoticky… Můj úspěch na sociálních sítích je vlastně výslednicí neúspěchu vlády v komunikaci. Bohužel."

V listopadu rozjel s kolegy informační portál covid.gov.cz, který pomáhá lidem v době pandemie řešit jejich životní situaci. Od kadeřnic přes podnikatele, kteří chtějí žádat o kompenzační příspěvek, až po fotografy, kteří nepracují v uzavřených ateliérech. Feri přesvědčil premiéra o nutnosti ho vytvořit, protože jednotlivá ministerstva komunikaci vůbec nezvládla. Ani na jaře, ani na podzim. V týmu spolu s vládním zmocněncem pro IT Vladimírem Dzurillou dohodli spolupráci s Česko.digital, NAKIT a několika dobrovolníky a zhruba za dva týdny bylo hotovo.

Zároveň se ale brání tomu, že by byl nějakým nástrojem vlády. "Nesloužím jí, umím jen v nějakých věcech pomoct, ale nemám ani problém jí zase v jiných věcech lísknout," zdůrazňuje svou roli opozičního politika. "Premiérovi jsem říkal, že nechci pomoct jim, ale lidem. Asi si taky uvědomili, že potřebují vlastní kanál, už jen proto, aby měli kontrolu nad tím, jaké věci podávat lidem a jak. Třeba ministr školství si konečně také založil účet na Instagramu, což kvituji!"

Víc sledujících než Karolína Kurková

Na začátku léta měl Dominik Feri na Instagramu okolo 300 tisíc sledujících, raketový nárůst za poslední měsíce s sebou ale přinesl také mnohem víc času, který tím pádem na sociálních sítích stráví. Přesto se o svůj profil stará sám, stejně jako o ten na Twitteru, žádného asistenta na to nemá. Na každou z desítek tisíc otázek, které mu pod příspěvky nebo do soukromých zpráv chodí, odpovědět nedokáže. Anebo nechce, protože ví, že zvláště mladí dají na jeho názor, který převezmou, a on je tak nechce ovlivňovat. Ale říká, že se také stává, že na sebe uživatelé navzájem reagují a často tam prý vzniká zajímavá a plodná debata, kterou si sám rád přečte.

Kupodivu ho už nesledují jen mladí, na které ze začátku cílil, aby jim vysvětlil, že svět politiky může být zajímavý a pestrý a měli by se o něj zajímat. Přibývají i dospělí a senioři, kterým to poradí vnuci, a už ani nutně nejde o velká města a jejich okolí. Že se počet jeho fanoušků bude pomalu blížit milionu, si ještě nedávno vůbec nedokázal představit. "Před pár dny jsem dokonce překonal Karolínu Kurkovou. A to se podívejte, jak vypadám!" směje se absolvent právnické fakulty. A samozřejmě že se mu ozývají firmy, které nabízejí za spolupráci peníze i produkty. "Určitě by mě to živilo lépe než poslanecký plat a moje žena by byla za ten nový vysavač ráda, ale to prostě nejde."

Sedí ve své kanceláři u počítače, náš rozhovor probíhá on-line i kvůli jeho nabitému programu. Je 18. listopadu a on se právě připravuje na zítřejší jednání o návrhu na prodloužení nouzového stavu o dalších třicet dní. A rozhodně prý nebude hlasovat pro, alespoň ne v takové délce. "To bych nepodpořil. Jestli chtějí být v nouzovém stavu až do března, tak to je lichá představa. Nouzový stav nemá být normou. Nouze není norma a mělo by se s ní šetřit." Co mu teď v době omezení hodně chybí, je kultura. "Hodně mých kamarádů herců a hudebníků opravdu strádá. A také efemérní pocit svobody, kdy vás nikdo neomezuje, nemusíte být v devět doma. A chybí mi moje oblíbená hospoda Dva kohouti v Karlíně." Sám se těžko smiřuje s tím, že se v životě po covidu budou minimálně v následujícím roce dít fatální změny. Ve smyslu pracovního zařazení, návyků spojených s home officem, cestováním, ale i se vztahy lidí obecně.

Když neřeší politiku, hodně se věnuje hudbě. Hraje na piano a miluje jazz. Když se podíváte na jeho playlisty na Spotify, jsou ale také plné funku a disca ze sedmdesátých a osmdesátých let. Teď ale hodně poslouchá lidové písně a koledy. "Mám takový ranní rituál, aby mi ten den hezky začal, tak si pustím muziku. Proto těžce nesu, když si se mnou chce někdo ráno povídat a já nemůžu poslouchat!" Baví ho i poezie, především Apollinaire nebo raný Seifert. "A architektura! Mám tady spoustu knih," ukazuje za sebe na knihovnu. "Žít jen politikou a právem je trochu nebezpečné."

Mladí do politiky

Politiku sledoval Feri po vzoru svých rodičů od dětství. Už v patnácti s kamarády pořádali nejrůznější festivaly a přednášky, pak se stal zastupitelem a radním v Teplicích, kde politicky rostl pod vedením ostříleného matadora Jaroslava Kubery. Poslancem se stal před třemi lety, kdy ho voliči vykroužkovali z posledního místa kandidátky.

Ze své první ustavující schůze si třeba pamatuje, že seděl v obklopení poslanců z hnutí ANO, protože ve sněmovně se sedí podle jména, ne politické příslušnosti. "Neměl jsem žádná očekávání, věděl jsem, do čeho jdeme a že bude těžké něco prosadit. Ale když nám prošel první návrh, byl jsem fakt překvapený − všechno je o mezilidských vztazích, i politika. Je to o vyjednávání, taktizování, člověk si toho musí dost odchodit," připouští.

Přál by si, aby se v politice angažovalo víc mladých a aby se víc sledovaly jejich zájmy. "Zvýšit by se mělo také zastoupení žen v politice − ne kvótami, které to nařídí, ale podporou. Třeba já jsem ve straně, kterou vede Markéta Adamová, a vede ji skvěle!" Moje poslední otázka míří na příští rok, k volbám do Poslanecké sněmovny. "Já teď vůbec nedokážu říct, jestli budu kandidovat. Dokončil jsem práva a rád bych se jim věnoval, a jestli budu kandidovat, to si asi rozmyslím na poslední chvíli. Ale moc rád podpořím mladé, kteří by chtěli do politiky vstoupit!"